Trendy
válka na Ukrajině StarDance 2024 Bachelor Česko 2024 Zrádci (reality hra)

Oslavenec Edvard Beneš: Prezident, který hrál fotbal za Slavii a chodil za školu!

Oslavenec Edvard Beneš: Prezident, který hrál fotbal za Slavii a chodil za školu!
Zdroj: Facebook/České národní listy
Předchozí Další
+ Další 4 fotografie
Zatímco matka z něj chtěla mít kněze, starší bratři z něho víru vytloukali, někdy prý dokonce i bičem. Byl nadšeným fotbalistou, chodil za školu a nakonec se přes všechny životní anabáze stal vrcholovým politikem. Co všechno jste možná nevěděli o Edvardu Benešovi, který by dnes oslavil 134. narozeniny?

Edvard Beneš byl z trojice nejznámějších zakladatelů Československa – T. G. Masaryk, Milan Rastislav Štefánik a Edvard Beneš – nejmladší, nejrozporuplnější a plný protikladů.

Narodil se 28. května 1884 do rodiny rolníka. Byl desátým dítětem, odmalička zastával práce na poli i v obchodě. Malý Edek, jak mu doma říkali, byl spíše samotář, otloukánek a suchar. Matka si ho představovala jako kněze, ale bratři z něj víru často vytloukali.

Fotbalista a rebel

Svůj potlačený hněv si chodil vybít na fotbal „Sparťan, kterému chybí smysl pro požitky,“ tak Beneše popsal Milan Rastislav Štefánik. Kopané propadl v době, kdy studoval gymnázium na Vinohradech. Stal se členem SK Slavia C a hrál s vášní. V té době patřil fotbal mezi studentům zapovězené sporty a Edek svou zálibu musel tajit. To se mu dařilo do doby, než si při jednom ze zápasů přerazil holenní kost. Musel být převezen do nemocnice a tehdy hrozilo, že se může přijít na to, kde k úrazu přišel. Ztratil by potom žákovské výsady. Šest týdnů proto nešel do školy a skrýval se v nemocnici. Tam ho ale stejně nakonec našla policie a on přeci jen o své výsady přišel – musel začít platit školné a kvůli absenci ve výuce skládal doplňovací zkoušky. Na gymnáziu si tak vysloužil pověst velkého rebela, ale jeho odvaha brzy vyprchala.

Intrikán Beneš?

Po vypuknutí 1. světové války byl zakládajícím členem a šéfem Mafie, hlavního orgánu českého domácího odboje. Po roce 1915, v době, kdy musel emigrovat, se jeho politická činnost prolínala s činností M. R. Štefánika. S ním Beneš spolupracoval i na vzniku československých legií. Zpočátku byli přáteli, ale když Edvard začal těžce nést fakt, že je až třetím mužem Československé národní rady, snažil se svého kamaráda Štefánika odstavit na vedlejší kolej – stěžoval si na něj v dopise Masarykovi, kde ho dlouhosáhle pomlouval. Benešovi se zadařilo – zřejmě jeho přičiněním dostal Štefánik ve vládě jen křeslo ministra vojenství, s nímž se dlouho nepočítalo. Jejich spor vyvrcholil v Paříži, kde Štefánik Beneše před svědky obvinil z nečestného a podlého jednání.

V prezidentském křesle

Beneš byl velice schopný a pracovitý, nad dokumenty prý dokázal sedět více než čtrnáct hodin denně. Jeho politická hvězda po skončení první světové války stoupala strmě vzhůru – pomáhal zakládat Společnost národů, společně s rumunským ministrem zahraničí byl hlavním představitelem Malé dohody, která měla udržet pořádek ve střední a jihovýchodní Evropě. V roce 1935 se mu podařilo to, po čem dlouho toužil – usedl do prezidentského křesla.

Odchod z funkce i ze země

Po anšlusu Rakouska v roce 1938 začal Adolf Hitler požadovat připojení českého pohraničí k říši. Francie i Británie souhlasily, československá vláda ale odmítla a vyhlásila mobilizaci. Republiku chtěl bránit i odhodlaný Beneš. Po podepsání Mnichovské dohody ale přišlo zklamání – kapitulace. Sudety tak získal Hitler jako mávnutím kouzelného proutku. Beneš odstoupil z funkce prezidenta a odešel do Anglie a následně do USA, kde přednášel na univerzitě. Prezidentem se následně stal Emil Hácha, jemuž Beneš poslal blahopřejný dopis.

V USA setrval Beneš až do konce války. Poté se vrátil do Londýna, kde se zasadil o vytvoření exilové vlády a postavil se do čela republiky. V zahraničí bojoval za obnovu státu a stál také v pozadí operace Anthropoid

V roce 1943 se vydal do Moskvy, aby tam sjednal dohodu se SSSR o válečné i poválečně pomoci. Ke konci války jmenoval poválečnou vládu a vrátil se zpět do Prahy, kde byl 28. října potvrzen ve funkci prezidenta republiky. Začal intenzivně pracovat na obnově demokracie v zemi, ale rostoucí moc Komunistické strany, která u nás v roce 1946 vyhrála volby nakonec přerostla v uchvácení moci komunisty V únoru roku 1948 pod tlakem komunistů prezident přijal demisi demokratických členů vlády a jmenoval členy nové, kteří byli dosazeni Klementem Gottwaldem. Usnadnil tak komunistům převzetí moci v Československu

Po všech životních eskapádách se začal rapidně zhoršovat jeho zdravotní stav – trpěl Menierovou chorobou, migrénami a několikrát utrpěl cévní mozkovou příhodu. Nakonec se rozhodl rezignovat na svou funkci a odešel do soukromí. Zemřel 3. září 1948 v Sezimově Ústí. Ačkoliv je na něj často nazíráno negativně, je mu přičítán velký podíl na boji se zločiny proti lidskosti.

Tuňák mi zničil hru, tvrdí Martin ze Zrádců. Odsoudil Honzův hysterák a odhalil, jak moderátora snášeli ostatní

Související články

Další články

Nejnovější kauzy