Orwell 1984 přichází z Bruselu: Dobu informační střídá věk cenzury

Ten příběh se pořád opakuje. Něco docela dobře funguje, ale skupina úředníků a politiků si usmyslí, že by to mohlo fungovat ještě lépe. Něco dlouhé roky jede podle logiky nebo zažitých pravidel, ale nyní to raději pojistíme novou směrnicí. Ideálně takovou směrnicí, která má vznešený a tak přívětivý název, že by bylo přeci zpátečnické ji odmítnout!

"Nevědomost je síla."

"Říká se tomu thoughtcrime, zločin závadného myšlení."

"Lež je vždy o krok před pravdou."

To jsou tři citáty z kultovní knihy George Orwella 1984. Kniha vypovídá o společnosti, kde se lež vydává za pravdu, o společnosti, kde tou pravou svobodou je otroctví. Hrdina románu 1984 prožívá duševní muka, i když kolem sebe všude slyší, že žije v té nejlepší možné době.

Evropská komise nyní navrhuje směrnici, která má za cíl omezit šíření falešných zpráv, hoaxů a propagandy. Žijeme v době informační, kdy každý může na internet napsat cokoliv a ono se to pak šíří virtuálním prostorem dál. Nikdo na to nedohlíží (pokud tedy nežijeme v Číně). V Bruselu se děsí toho, že přeci není možné na internet dávat cokoliv, že je třeba to nějak hlídat. Má tu být někdo, kdo lidem řekne, které informace jsou správné (pro unii nezávadné) a které informace jsou špatné (pro unii závadné).

Otázkou je, zda je to politický úkol pro Evropskou komisi, aby si hrála na ministerstvo pravdy a rozhodovala o tom, co je pravda a co je fake news. Pravda je mnohdy čistě subjektivním pohledem na danou situace - je pravda, že Rosický hrál v posledním utkání za Spartu hrozně, ale také je pravda, že byl nejlepší na hřišti.

Jaký tedy dáme titulek? Rosický byl nejlepší na hřišti! Nebo titulek Rosický odehrál nejhorší utkání v sezoně? Oba dva titulky jsou vlastně pravdivé.

Byrokraté v Bruselu tak podnikají kroky, které mají za cíl reformovat právo na informace a odpovědnost vydavatelů. Myšlenka se tváří bohulibě. Jenže směrnice je klasicky pekelně nedotažená. Objevuje se myšlenka, že zodpovědnost za šíření obsahu nebudou mít jen vydavatelé, ale také internetové vyhledávače typu Google či Seznam.

Zpravodajská informace bude povýšena na autorské dílo. Šiřitel obsahu (např. Google) tak bude ke zpravodajskému článku přistupovat jako k autorskému dílu. Pokud ho chce šířit, ať vydavatelům zaplatí. Google nebude chtít platit a autorské dílo se tak šířit nebude. "Autorské dílo se tak nedostane k velké skupině čtenářů a vydavatelům ve finále klesne zisk. V Německu si to již vyzkoušeli a některá velká vydavatelství přišla až o 80 % návštěvnosti svých médií - více čtěte ZDE

Budou-li internetové vyhledávače navíc donuceny k tomu, aby nesly před zákonem odpovědnost, jaký obsah šíří, začnou mít obavy, aby nešířily falešné zprávy. Nastaví si přísná kritéria a ke čtenáři raději nepustí nic. Co kdyby to nebylo tak zcela pravda, že...

Výsledek navrhované evropské směrnice? Vyhledávače se začnou bát šířit obsah novinářů. Vyhledávače nebudou chtít za šíření autorského díla platit. Takový Google bude okleštěn - nějaké informace najdeme, ale bez přidané hodnoty. Protože každá detailnější informace už v sobě nese zárodek strachu, zda je skutečně reálná a pravdivá.

To, co má koncového konzumenta ochránit před fake news, se otočí proti němu - čtenáři se nedostanou k žádné rozvité informaci, jen si budou moci najít hesla bez hodnotící nadstavby - více ZDE

Ruské dezinformační weby, hoaxové zprávy a štvavé kampaně se budou ale šířit dál. Šíří se jako underground, který si lidé (konspirátoři) posílají potají mailem nebo v uzavřených diskuzních fórech.

Reálné a objektivní informace bude internetový vyhledávač cenzurovat, protože budou obsahovat zárodek nebezpečí, že by tam mohla být chybka, mystifikace, fabulace a nebo rovnou lež. Ale radikální hoaxové kampaně to nepřibrzdí, ty si své čtenáře vždy najdou.

Nicole ze Zrádců se vysmála Andree Bezděkové, že ji nepoznala: Ta to nevydýchala