Olympijský vítěz Ladislav Vízek slaví 66: Po koroně jsem zestárnul a zeťák je nejlepší

Jaký je váš největší sportovní zážitek?

Úplně nejvíc je pro mě samozřejmě zlatá olympijská medaile! Když jsme hráli finále s Německem před sto tisíci diváky, to byla síla. Samotný předávací ceremoniál byl naprosto úžasný, je to obrázek, který vidím před očima dodnes naprosto jasně, akorát už je to nějaký pátek, bylo to v roce 1980…hned druhý největší sportovní zážitek byla StarDance

Jeden čas bylo hodně slyšet o vaší restauraci…

Lidi si hodně myslí, že jsem jí prodal, ale není to pravda. Ta hospůdka je pořád moje, jen jsem jí, už před lety, pronajal kamarádovi. Nechám si jí a bude vždycky moje! Ztráty tam teď během Covidu nějaké jsou, ale není to žádná krize, hlavu si s tím nelámu.

Čím se živí olympijský vítěz a fotbalová hvězda Ladislav Vízek dnes?

Nic moc, milionář a rentiér bohužel nejsem. Olympijský vítěz je v důchodu a ten taky pobírá. Rád bych se živil kartami, protože jsem hravá povaha, ale ono mi to moc nejde, takže si přivydělávám jako fotbalový expert, rozebírám fotbal a někdy o tom něco napíšu do novin. Z pronajaté hospůdky mi běží nějaký malinký nájem, takže to nějak jde. My sportovci to máme těžký, v pětatřiceti skončíš a co pak. Já jsem se vyučil jako nástrojář, ale dneska už bych to určitě neuměl, takže se prostě člověk musí

poohlédnout po něčem jiném. Já tohle zase tolik neřeším, hlavní je zdraví a radost ze života.

Co vám tedy dělá radost ze života?

Máme bezvadnou partu s klukama z fotbalu, ve které je Vláďa Šmicer, Horst Siegl, Ivan Hašek, Patrik Berger, Honza Koller atd., kteří mě vzali mezi sebe a jezdíme hrát exhibice a přátelská utkání, hrajeme fotbal, ale i hokej a tak. Člověk je mezi svými a je legrace, to já miluju. Jediný problém je, že jsem z nich nejstarší a přeci jen po té koroně ještě nejsem tak úplně fit. Teda takhle, my teď samozřejmě nehrajeme, ale věřím, že budeme.

Cítíte se po covidu špatně?

Ne špatně, ale od té doby mám pocit, že je mi kolik mi je. Před tím jsem mohl dělat cokoliv, ale po koroně cítím, že kondice není jako dřív, bolí mě kosti, rychleji se unavím, zkrátka mi přijde, že jsem najednou nějak moc rychle zestárnul, ale všichni říkají, ať se podívám do občanky.

Váš zeť je Vladimír Šmicer, vítěz Ligy mistrů UEFA, jak spolu vycházíte?

Výborně, jsme kamarádi, jsme spolu vlastně denně! No, ještě abychom nebyli v pohodě, vždyť jsem mu dal mojí dceru! Já prostě umím pěkný holky, dcery dělám krásný. Mám ještě jednu, mají se rády, jsou si podobné, jen je mezi nimi skoro 40 let rozdíl.

Jak vzpomínáte na StarDance?

Zrovna včera mi někdo volal, jestli ještě tancujeme s partnerkou, že by nás chtěli v létě na nějakém večírku, tak jsem se slušností odmítnul, protože já od té doby neudělal jediný taneční krok. Jak mám nějaké to kilo nahoře, tak už by to ani nevypadalo dobře. Ale byla to jízda, během StarDance jsem si vymýšlel svoje vlastní taneční kroky a otočky. Díky moji otočce s kolínkem nahoře jednou někdo vyhraje evropskou cenu Eurovize!

Co si přejete k narozeninám?

Nic, těším se, až to budu moci s kamarády oslavit. Dáme si karty, dobré víno, nakoupím a udělám krevety a asi se trošku „přitroubíme“. Teď to nejde, ale ono to brzy skončí a bude dobře.

Filip Turek se tvrdě opřel do Fialy: ODS zradila svoje voliče a on je toho absolutní příklad