Od zahájení procesu s Miladou Horákovou uběhlo 70 let: Ze vzpomínek její dcery mrazí

Vždy chtěla na medicínu, ale kvůli režimu nemohla.

Po roce 1968 do Ameriky emigrovala také.

Milada Horáková dodnes zůstává jedinou popravenou ženou v Československu.

vražda

JUDr. Milada Horáková (†48) je jedinou ženou, která byla v Československu popravena z politického důvodu. Proces s ní započal 31. května 1950, v červnu ji oběsili. V tu dobu bylo její dceři Janě patnáct let. Jak dívka přežila smrt své matky a co se s ní vůbec dělo?

31. 05. 2020 14:34 | Autor Helena Šolcová

Milada Horáková byla obětí justiční vraždy. V tu dobu neexistovala moc, která by jí dokázala pomoci. Proces s Miladou Horákovou a s jejími dvanácti kolegy, řízený JUDr. Karlem Trudákem, probíhal od 31. května do 8. června 1950. O její milost prosil Albert Einstein, Winston Churchill nebo například Eleanor Roosevelt. Marně..

Dcera promluvila

Její dcera Jana Kánská se o mamince před časem rozpovídala a popsala, jak to vypadalo, když si pro doktorku Horákovou přišli. „U nás tehdy už panovala taková napínavá atmosféra. Otec byl v práci perzekvován, pak ho vyhodili. I proto byl doma, když mámu přišli zatknout, a proto taky jí šel dát avízo, ale bohužel už přišel pozdě,“ prozradila dcera Milady Horákové Jana Kánská v talk show Jana Krause.

Otec Jany emigroval do Ameriky a ona zůstala ještě několik měsíců v jejich společném bytě, než ho komunisté zabavili. Později se přestěhovala k tetě, kde žila do roku 1968, pak do Ameriky emigrovala také. „Chodila jsem tady do školy a díky mnoha statečným lidem jsem ukončila gymnázium, ale na vysokou školu jsem se samozřejmě nedostala. A zase díky mnoha statečným lidem jsem se dostala na druhou zubní kliniku, na takovou školu pro zubní instrumentářky, kde jsem později deset let pracovala,“ uvedla Kánská a dodala, že se chtěla dostat i na medicínu, ale kvůli politickému režimu to bylo nereálné.

Život v Americe

V roce 1966 odletěla na tři měsíce do USA za svým otcem. „Bylo to velmi příjemné setkání a hodně překvapivé. Spíš pro něj než pro mě. On najednou viděl z děcka dospělou ženskou,“ vzpomínala Jana, která nemá žádný americký přízvuk. Vzala si totiž za manžela Čecha. S faktem, že její maminku popravili, se postupem času smířila. Dost často na ni vzpomíná.

„Nejkrásnější vzpomínku mám z posledních prázdnin, než mámu zavřeli. Byli jsme někde v lázních na Moravě i s tatínkem a přáteli v roce 1949. Pak maminku na sv. Václava zatkli,“ svěřila se Jana, která i přes fakt, že v Americe má vnoučata, děti i manžela, považuje Čechy za svůj domov.