Během cesty na jižní Moravu se umělkyně Martina obává, aby v náhradní rodině nenarazila na despotu, zatímco Mirce je úplně jedno, kam jede, protože i zatuchlý slum obydlený dvaceti členy ISIS by byl lepší než to, v čem žije teď. Alkoholik Honza nenechává nic náhodě a náhradní maminku vítá vylitej jak váza. Martina brzy pozoruje drastické rozdíly ve výchově; zatímco nevlastní dcerky Honza ponižuje, v tom lepším případě ignoruje, k vlastnímu synovi se chová jako k vlastnímu. Proto jako vrchní gastronom Martinu poučuje, že pokud v Jednotě nemají špekáčky, musí si neprodleně sbalit vízum a odsvištět pro ně třeba do totalitní Číny, protože špekáčky má jeho Honzík rád a přece nebude žrát žádnej ubohej kabanos.

Nefalšovanou lásku ke svému biologickému materiálu projeví i další den, když se vrátí od benzínky posilněn blíže neidentifikova­telným množstvím plechovek a začne svého syna uspávat láskyplnými slovy typu: „otevírej si rypák na někoho jinýho“, „tak si vyser oko“, či „seš ten největší hajzl na světě“. Když si uvědomí, že Honzík je to jediné, co se mu v životě vyvedlo a že jinou zrůdičku svolnou k oplodnění už nenajde, obrátí svůj vztek na nevlastní dcery i náhradní manželku a doporučí jim vzájemný průzkum rekta.

Čtvrtý den se v Hrusicích snaží Ondřej vysvětlit Mirce, proč ji malá Kačenka nemá ráda, a že když se někoho na něco zeptá, mohla by ho třeba i nechat domluvit. Zato v Hevlíně si Honza se slzami v očích a třemi promilemi v krvi hluboce zafilozofuje nad svým vztahem a povolí uzdu svému poetickému já: „Jsem pro ni vítr, prach, jenom vzduch. Hákuju, dám, vydělám a ona mně ani lásku nedá,“ říká zarmoucený Manžel roku. Při segmentu „Teď tady velím já“ opět prokáže svoji velkodušnou povahu a návrh Martiny, zda by nemohli jet do nedalekých termálních lázní, rezolutně odmítá s odůvodněním, že do vody močí lidé a to je v naprostém nesouladu s jeho hebkou pokožkou italského maséra.

Ovšem na další den v malé vesničce dochází k revoluční události; Honzovi letos poprvé klesla hladina alkoholu pod dvě promile, a proto statečně přehodnocuje svůj výlet do jednoho kilometru vzdálených lázní a pro terorizované ratolesti se tím stává hrdinou dne, týdne i několika následujících let. Ani Nova tento velkolepý okamžik nebere na lehkou váhu a do pozadí pouští hudbu natolik dojemnou, až by si nepozorný divák mohl chvíli myslet, že někde na onkologii právě vyléčili dítě s rakovinou.

Mirka na druhé straně republiky nemá ani tušení, jaké fantastické pokroky táta v Hevlíně dělá. Naopak musí čelit další obsáhlé diplomatické přednášce, protože Ondra řeší všechny problémy světa vždy smířlivě a domluvou. I kdyby se mu někdo pokusil znásilnit ženu, Ondřej uvědoměle vytasí grafy, tabulky a naučnou literaturu a násilníka odpudí selským rozumem a přesvědčivými argumenty. Mirka si ale stále stojí za tím, že pečovat o jedno dítě je prostě dovolená, zatímco o tři hotový sibiřský gulag.

Na jihu Moravy se v tu dobu vrátili z plaveckého bazénu a učebnicový otec Jenda pod vlivem pěti jedenáctek učí svého čtyřletého potomka zatloukat hřebík, za což mu pyšně věnuje stokorunu. Zatímco syna finančně ohodnotil lépe než průměrného imigranta po noční směně v konzervárně, nevlastním dcerám taktně sděluje, že umí úplné hovno. Martina je z tohoto přístupu velice zklamaná, protože očekávala, že společný výlet rodinu stmelí a vyléčí Honzovy celoživotní komplexy, mindráky i debilitu.

Extrémistický diplomat Ondřej si drží i devátý den nervy na uzdě a Mirce tři hodiny v kuse trpělivě vysvětluje, že mu s tím botníkem skutečně, ale skutečně pomáhat nemusí. To zjevně slaboduchá Mirka ale nedokáže pochopit a tak se mu tři hodiny v kuse skutečně, ale skutečně pomáhat snaží. Naopak z Honzy se ráno už po čtvrtém lahváči stává organizační manažer. Martině zkušeně vysvětluje, že uklidit deset polen zvládne každý blbeček, ovšem na zametání pilin už je třeba akademického titulu a Nobelovky z logistiky. Koštětem proto vybaví všechny členy rodiny včetně psa a spokojeně si otevírá třinácté pivo.

„Mezi osmi očima“: probíhá v poklidném duchu. Honza si překvapivě objednává točenou dvanáctku, pak chvíli obhajuje své voly a krávy pronesené k Martině, nakonec obviní oba manžele z buddhismu a psychicky zhroucený odchází na cigárko. Mirka si párkrát popláče a doma prochází duševní očistou a uvědoměním, že život s vypatlaným agresivním alkoholikem je přesně to, po čem už od dětství touží a že s ortodoxními buddhisty by nikdy neměnila. Nezbývá než konstatovat, že Výměna manželek opět dopadla dobře; ožralec Honza i nadále bude terorizovat Hevlín a z dětí vyrostou labilní chudáci. Sociálce zdar!