Oběti tornáda na jižní Moravě: Děsí se budoucnosti i bezpečí, rozkoly byly velmi časté, říká interventka
Oběti tornáda na jižní Moravě prožívají těžké časy. I z toho důvodu se do nejvíce zasažených obcí sjížděli záchranáři, kteří poskytovali tamním obyvatelům intervenci. Jedním z nich byla i Jana Vopelková (51), která se v rozhovoru pro Blesk svěřila, co tato práce obnáší a jak konkrétně pomáhala.
Jana Vopelková pracuje jako zdravotní interventka u záchranářů z kraje Vysočina šestadvacet let. Na místa zasažených tornádem dorazila, aby poskytla psychickou pomoc lidem, kteří při běsnění přírodního živlu přišli o střechu nad hlavou nebo se později museli potýkat s demolicí domu.
V zasažených oblastech strávila tři dny. „Každý den jsme byli v terénu téměř 12 hodin,” popisuje v rozsáhlém rozhovoru pro Blesk. Do míst přijela čtrnáct dní po katastrofě, aby pomohla lidem, vypořádat se s demolicí jejich vlastních domovů. „Očekávaly jsme závažné psychosomatické reakce lidí, kterým strhávali domy,” říká.
Je to o hledání nových možností
Vopelková říkala, že každý den provedla asi deset intervencí a mnoho podpůrných rozhovorů. „Není to jen o vyslechnutí, ale i o hledání možností, nasměrování k jednotlivým krokům při řešení problému. Řešila jsem i rozkoly v rodině, mezilidské vztahy, pracovala jsem s dvouletým děvčátkem a její maminkou. Spolupracovali jsme s psychology a vzájemně si předávali informace. Intervence byly někdy i tříhodinové u jednoho zasaženého,” vysvětluje.
U některých lidí podle Vopelkové přetrvával panický strach z bouřek. Do několika rodin se proto vracela opakovaně, aby je vyslechla a poradila jim. Dodala však, že něco takového budou muset dlouhodobě řešit psychologové, neodezní to ze dne na den.
Strach o budoucnost
Lidi nejčastěji trápila jejich budoucnost. „Jestli seženou firmu na opravu domu, jestli dostanou nějakou finanční pomoc. Jestli nepřijde další tornádo. Jestli stihnou zakrýt domy před deštěm, zasklít okna před bouřkou. Všichni jednotně nesli velmi špatně už dvoutýdenní výpadek elektřiny. Nemohli si uvařit, nešly jim v tom vedru lednice, neměli teplou vodu pro děti. Neměli přístup k informacím,” popisuje dále interventka problémy, s nimiž se každá rodina postihnutá tornádem musela potýkat.
Nebylo to ale náročné jen pro samotné oběti tornáda, ale také pro zdravotníky, jak sama Vopelková přiznává. „Byli jsme velmi unavení hlavně psychicky. Hodně jsme si vyslechli, museli adekvátně reagovat, bylo vedro, byli jsme 12 hodin na nohou. A ne vždy jsme mohli pomoci tak, jak by jsme si sami přáli,” říká a doplňuje, že lidem neradila, co mají dělat, ale doporučovala jim určité možnosti.
„Seznámili jsme je s možností následné pomoci psychologů a ostatních odborníků, se zřizováním tísňových linek, kde jim bude poskytována podpora a další rady. Zdůrazňovali jsme důležitost odpočinku, přijímání tekutin a jídla,” prozrazuje.