Psalo se 17. ledna 1998 a v Praze toho dne vládlo na zimu až nezvykle teplé počasí. Tehdy desetiletý Honzík Nejedlý vyběhl z domova v pražském Podolí v šedivých teplácích, šedé mikině a tmavomodré péřovce. Vypravil se za kamarádem, s nímž měli hrát videohry. Nikdy tam ale nedošel.

„Nikdy v minulosti z domova neutekl, pouze občas přišel domů o něco později. Tehdy byl pošmourný den, doma se nudil, před půl čtvrtou odběhl za kamarádem,“ uvedla Honzíkova maminka Ivana Nejedlá, která na tyto okamžiky do konce života nezapomene.

Policie začala pátrat až po třech dnech

Jeho fotky a popis před dvaceti lety obletěly celou republiku a v průběhu let se opakovaně objevovaly v médiích. Není snad nikdo, kdo by smutný příběh zmizení Honzíka Nejedlého neznal.

Úplně posledním člověkem, který Honzíka spatřil, byl doktor, s nímž se rodina znala. Chlapce pozdravil a jen se ho zeptal, kam jde. Rodiče zalarmovali policii ve chvíli, kdy už dávno odbila smluvená hodina, ve kterou se měl Honzík vrátit domů. Strážci zákona ale nezačali s pátráním, nejdřív začali prověřovat Honzíkovy rodiče.

"Chyba byla, že dlouho prověřovali mě a manželku. A variantu, že ho někdo mohl unést, v prvopočátku nebrali v potaz. Ani nenasadili psa. Toho jsme si vynutili asi po dvou dnech, ale to už bylo zbytečné. Ztratili čas, první noc, kdy to bylo nejdůležitější,“ vzpomínal pro MF Dnes Honzíkův otec Marcel Nejedlý. „Nezapomenu, jak hrozně jsem se vytočila, když se pořád vyptávali jen na nás. Řvala jsem na ně, rozbila jsem tehdy i svůj první mobil, třískla jsem s ním o zem. Pak mi přišel jeden kriminalista vysvětlit, proč to musí dělat. Chápu to, ale nerozumím tomu, proč je to zajímalo ještě po dvou měsících,“ přitakala maminka Ivana.

Pátrání tak bylo vyhlášeno až 20. ledna. Přestože se kromě stovek policistů a dalších lidí zapojil i speciální policejní vrtulník s termovizí, říční policie i mezinárodní Interpol a prověřen byl rovněž seznam pedofilů, nikdy se o Honzíkově zmizení nic nezjistilo. Nepomohl ani kontakt se senzibily, kterým sice Ivana nevěřila, ale v zoufalství jejich služby zkusila využít. Jeden z nich tvrdil, že se Honzík za týden sám vrátí, což se nestalo. Podle dvou dalších chlapce unesl a držel pedofil v blízkosti jejich bydliště. Ani po dvaceti letech se nikomu nepodařilo získat žádné nové poznatky.

Prostitut a kšeft s dětmi

Možnou cestou k Honzíkově nalezení, která ale bohužel nevyšla, byl ještě v roce 1998 prostitut. Ten o sobě tvrdil, že pracuje v rakouském gay klubu, kde podle svých slov Honzíka a ještě jedno dítě viděl. „Ty děti pak někam odvezli. Oni si je prodávají mezi sebou, aby maskovali stopy," uvedl tehdy. A dokonce zprostředkoval setkání s člověkem, který měl údajně Honzíka rodině prodat zpátky.

Setkání mělo proběhnout na Václavském náměstí v nočních hodinách. Bůhví, jak by dopadlo, nakonec ale ztroskotalo, protože tatínka Marcela přepadl strach a zkontaktoval policii. "Přijelo tam pět policejních aut a z nich vyskákalo pětadvacet policajtů. Ten člověk se samozřejmě neukázal. Policajti všechno zkazili,“ prohlašoval Nejedlý.

Po tolika letech trápení se už Marcel Nejedlý naneštěstí nikdy nedozví, co se s jeho Honzíkem stalo. Před čtyřmi lety totiž podlehl zákeřné rakovině. Ale maminka Ivana i sestra Adéla naději neztrácejí. Pořád doufají, že Honzík někde žije a je šťastný.

„Vybavuji si ten den, kdy se ztratil. Mámy se tenkrát ptal, jestli může jít za kamarádem, a já chtěla jít taky. Byla jsem malá a máma řekla ne. Pak už večer přijela policie a řešila to. Všichni běhali po baráku,“ řekla sestra Adéla před pěti lety MF Dnes.

Pohřešovaných dětí jsou v Česku desítky

Honzík Nejedlý patří k dětem, které jsou v Česku pohřešovány skutečně dlouhou dobu. Tady si můžete přečíst o deseti dalších, které se policii rovněž zatím nepovedlo najít. Snad nejživějším případem z poslední doby je zmizení Míši Muzikářové, kolem nějž je nespočet nesrovnalostí. Stejně jako rodina Honzíka i babička malé Míši nepřestala věřit, že je její holčička někde naživu.