Nesplněný sen Petra Jandy: Frontman Olympicu mění hodnoty a vyznal se ze svých tužeb

Petr Janda si letos opět na své zahradě užil už 37. ročník tradiční garden party, tentokrát s cirkusovým tématem, které si sám prosadil proti návrhu manželky. „Táta hrál na housle, máma na piano. My jsme měli hudební pokoj, místo aby tam spaly děti, bylo tam velké křídlo a Smetana na zdi. Byl jsem tou muzikou obklopen,“ vzpomínal na své hudební začátky.

Stále aktivní Janda

A proč i ve věku, kdy jiní odpočívají, stále koncertuje? „Jsem prostě vášnivý muzikant. Já jsem se upsal všem ďáblům, protože to jinak nejde. Bez muziky si vůbec nedovedu představit život. Když se mě někdo zeptá, kdy skončím… já si tu hrůzu, co bude potom, nedovedu představit. Prostě budu muset skončit s kytarou v ruce.“

Doporučené video: Rozhovor s Martou Jandovou.

Olympic přitom už nyní připravuje další koncerty, včetně listopadového vystoupení v pražské O2 areně, které podle Jandy nabídne tajné hosty i koledy. „Jsem nervózní, z toho, aby přišli lidi. Ta hala je obrovská,“ přiznal.

Děti

Janda má s manželkou Alicí Jandovou dvě mladší dcery ve věku 13 a 16 let a otevřeně říká, že si přeje hlavně jejich spokojenost, ne pokračování jeho odkazu. „Teď mám dvě děti, kterým je třináct a šestnáct. Ta šestnáctiletá nejspíš nebude dělat muziku, ale ta třináctiletá se k tomu má. Když bude chtít, já jí pomůžu. Ale nutit ji rozhodně nebudu,“ říká.

S úsměvem dodává, že doma někdy slyší i současnou hudbu, která mu úplně nesedí. „Moje dcery bohužel milují počítačovou hudbu. Občas mi to pustí. Já si pamatuju, když jsem tátovi pustil Elvise Presleyho, byl úplně zkoprnělej a říkal: ‚To je hnus, co dělá ten chlap? To sedí na hajzlu, nebo co to je, jak řve?‘“

Další sen

Přestože letos opět zaplnil festivalová pódia a připravuje koncerty pro tisíce lidí, Janda zůstává skromný a má stále sny. „Já jezdím často do Ameriky a pouštím si tam rádio, takže bych byl rád, kdybych tam slyšel svoji písničku třeba. To by se mi hodně líbilo,“ přiznal.

Olympic letos mimo jiné zahrál na festivalu Benátská! i na Rock for People, a přestože rock podle Jandy už „vyčpěl, stejně jako předtím swing a dixieland“, on sám zůstává optimistický.