Neočkovaný pacient z JIP pro eXtra.cz: Podcenil jsem to. Usínám s tím, že se nemusím probudit

Víte, od koho jste se nakazil?

Úplně nevím, myslím, že to bylo prostě v rodině, protože jako první měla příznaky přítelkyně. Nejspíš jsem to chytl od ní. Neměla tak těžký průběh, naštěstí je už v pořádku.

Můžete popsat, jak se u vás nemoc rozběhla?

Ze začátku mi nebylo tak špatně, byl jsem doma a měl jsem vysoké teploty jen v noci. Pak se k tomu přidaly respirační problémy, začalo se mi špatně dýchat. Horečky neustávaly, spíš se zhoršovaly, až jsem si musel zavolat záchranku. Konstatovali, že v důsledku covidu mám oboustranný zápal plic a že musím okamžitě do nemocnice v Děčíně. Odtamtud mě ale převezli do Ústí, protože neměli kapacitu. Nejprve jsem byl na normálním oddělení, ale stav se zhoršil, takže mě kvůli špatnému dýchání převezli na JIP.

Jak dlouho jste už v nemocnici?

Tuším, že od 24. listopadu. O šest dní později jsem byl přeložen na jednotku intenzivní péče.

Co se vám honilo hlavou, když vás vezla sanitka do špitálu?

Není to nic moc, když jste zdravý člověk a vy si myslíte, že to vyležíte. Najednou se to ale strašně rychle zhorší, někdo vám zavolá rychlou a přivezou vás v noci do nemocnice. Zjistíte, že to asi nebude otázka dvou dnů, už je vám jasný, že to je špatný.

Koronavirus

Reportáž eXtra.cz.: Takhle se zdravotníci oblékají do ochranného oděvu, ve kterém tráví hodiny

Při porozhlédnutí po JIP, jste jediný, kdo je nějak při vědomí a nejste zaintubovaný. Když pomyslíte na to, kde jste a jak jsou na tom ostatní pacienti, máte strach?

Pořád mám strach, protože ten covid je nevyzpytatelný a vlastně každý den usínám s tím, že nevím, jestli se probudím. Je to nemoc, která se může kdykoliv zhoršit. Jeden den se cítíte dobře, druhý den bojujete o život.

Jste očkovaný?

Ne.

Proč?

Asi jsem to zanedbal. Nebylo to z nějakého přesvědčení, to v žádném případě, ale spíš jsem si myslel, že se mě to netýká, a věřil jsem, že tomu nejdu naproti. Ukázalo se, že si mě to stejně našlo.

Z jakého důvodu jste si myslel, že se vás to netýká?

Nikdy jsem nebral žádné léky, normálně nemám zdravotní problémy. Myslel jsem, že to do nemocnice dostane jen starší lidi a ty, kteří mají podlomené zdaví. Podcenil jsem to. Teď je samozřejmě dobře, že nemám cukrovku nebo nejsem obézní, ta léčba je podle lékařů snazší. Horší je to u lidí, kteří mají jiné zdravotní komplikace. Můžete to vidět tady na oddělení, ti lidé jsou intubovaní, v umělém spánku, v podstatě mimo vnímání. Já jsem tu jediný pacient, který je schopen mluvit.

Plánujete se tedy nechat naočkovat, jakmile to bude možné?

Určitě. Lidé z mého okolí jsou očkovaní, ať už jsou to kolegové, nebo rodina. Jak říkám, nebylo to z nějakého přesvědčení, že bych to bojkotoval, to v žádném případě. Jenom jsem to prostě flákal a myslel jsem, že se mě to netýká. Teď tady možná zbytečně přidělávám práci doktorům. A potom taky to, jak se cítíte, psychicky i fyzicky, to už... To už prostě nechcete prožít.

koronavirus

Miroslav Etzler poslal další vzkaz z nemocnice: Covid je! A je to pěkný darebák

Můžete popsat, jak jste se cítil, když vám bylo nejhůř?

Největší hrůza je po té psychické stránce. Ležíte tady, kolem vás umírají lidé a vy vlastně nic nevíte. Lékaři vám řeknou, co máte za problém a co musíte dodržet. Nemůžete třeba ležet na zádech, musíte ležet jen na břiše, nebo na boku, a to si určitě dokážete představit, že když několik dní nebo týdnů musíte dodržovat nějaký přísný režim, není to nic příjemného. Pak přijdou noci, kdy je tu ticho a jste tu prakticky sám se svojí hlavou... To rozhodně nepřidá. Snažím se to nějak zvládat, nejsem na tom tak špatně jako někteří, ale není to žádná sláva.

Jak zprávy z nemocnice zvládá rodina?

Rodina mě samozřejmě podporuje a nebýt jí, tak to prostě nedám. Se sourozenci a přítelkyní jsem pořád v kontaktu, akorát jsem z toho vynechal matku. Je jí 82, takže jsem ji nechtěl děsit. Až na tom budu líp, tak jí to asi řeknu, ale teď se bojím, jak by to vzala.

+ Dalších 15 fotografií

Bolestná zpověď Moniky Binias: S o 24 let mladším Petrem přišli o dítě. Bojovala i s tchyní