Nejvíc Češi propadají alkoholu a tabáku

Klasicky problematický tabák a alkohol 

Zpráva NMS hovoří jasně; v případě tabáku eviduje středisko 1,5 až 2,1 milionu denních kuřáků, přičemž pouze cca 2 tisíce z nich jsou v pravidelném kontaktu s odbornými adiktologickými službami. Tabákové a podobné výrobky užívá přibližně jedna třetina celé české populace a z toho právě 20 % je užívá denně. Roste i obliba alternativních kuřáckých výrobků – v případě elektronických cigaret dosahuje už 5 % a v případě zahřívaného tabáku 3 %. Kouření má závažné zdravotní důsledky, které znamenají značnou finanční zátěž pro tuzemský zdravotnický systém. Nejčastějším negativním dopadem tabákové závislosti je rakovina plic a chronická obstrukční plicní nemoc. V době pandemií COVID-19 kuřáci také ve větší míře končili s těžkými průběhy onemocnění v nemocnicích. NMS v součtu odhaduje, že ekonomické náklady na péči a léčbu závislých na tabáku dosahují ročně zhruba 80 až 100 miliard korun. Většina české společnosti ale považuje kouření za společensky přijatelné, o čemž svědčí i minimální počet kuřáků, kteří jsou v pravidelném kontaktu s adiktology. 

V případě závislosti na alkoholu je tomu trochu jinak. Rizikových uživatelů je podle NMS v současnosti 1,5 až 1,7 milionu – jde tedy o relativně srovnatelné číslo jako v případě tabáku. V kontaktu s odbornými adiktologickými službami je ale až 35 tisíc z nich. Ze zprávy vyplývá, že alkohol denně konzumuje 10 % Čechů, symptomy rizikové závislosti ale vykazuje až 19 % dospělé populace. Zdravotní důsledky užívání alkoholu jsou navíc velmi závažné a přispívají k tomu, že závislí umírají až o 24 let dříve, než je celospolečenský průměr. Navíc se k tomu vážou další sociální problémy, jako je například fenomén domácího násilí, rozpady rodin, negativní dopady na děti a mladistvé, kteří v domácnostech s alkoholikem vyrůstají. NMS celkové ekonomické náklady spojené s péčí o osoby závislé na alkoholu vyčísluje na 50 až 60 miliard korun ročně. 

Nové trendy lze vysledovat v oblasti hráčství. Ve srovnání s alkoholem, nebo kouřením zpráva hovoří o zhruba desetině lidí v ohrožení závislosti na hraní. Zpráva uvádí 170 až 220 tisící hráčů v riziku problémového hraní, z nichž jsou 2 až 3 tisíce v pravidelném kontaktu s odbornými adiktologickými službami. Velkou část závislých sice stále tvoří hráči technických her, ale jejich počty po celé Evropě rapidně klesají ve „prospěch“ online heren a jiných virtuálních gambling formátů. Vliv on-line prostředí navíc stoupá kvůli dostupnějším technologiím, například v podobě mobilních telefonů, a také z důvodu prakticky neomezené a nepřetržité dostupnosti on-line kasin pro hráče. V ohrožení patologické závislosti jsou proto především mladí muži, kterým vyhovuje anonymita online heren i menší přehled o prohraných finančních částkách. 

„Dnes je situace taková, že kontrolovat hráče, tzn. nějak je registrovat a vyloučit ty, kteří mají dluhy, aby nemohli do kamenných provozoven nefunguje, protože si fakticky každý neseme svou hernu v kapse, a to je obrovský problém. Ke gamblerství náchylná skupina je zhruba stále stejně velká, ale skutečnost, že je nyní doma spousta lidí a mají u počítačů víc času, mohla přilákat k hazardu i část lidí, kteří to chtějí jen vyzkoušet,“ komentoval už před časem v době pandemických omezení dlouhodobější trendy jeden z předních českých adiktologů Ivan Douda. Závěry NMS mu očividně dávají za pravdu. 

Zapeklitá situace kolem hazardu 

Nabízí se proto otázka, proč stát i místní samosprávy zužují svůj pohled na škodlivost závislostí vesměs pouze na hraní, když ekonomické dopady závislosti na tabáku a alkoholu zdaleka převyšují dopady hráčství a společenské dopady nejsou o nic menší.   Oblast prevence hráčství je bezpochyby oprávněně součástí státní integrované politiky v oblasti závislostí. Z tohoto titulu ji má na starosti zejména Ministerstvo financí ČR. Právě to je autorem jedné z nejpřísnějších národních legislativ v celé Evropě – koncentrované především do zákona o hazardních hrách. Zákon zavedl řadu přelomových institutů, přičemž tím nejdůležitějším z nich je bezpochyby Rejstřík fyzických osob vyloučených z účasti na hazardních hrách. 

Ivan Douda ale podotýká, že je na místě zvažovat i jiné přístupy než pouhou regulaci. Tím nejdůležitějším je bezpochyby prevence. „Je to spíše o prevenci, o mluvení s těmi lidmi, ale také o kultivaci hazardního prostředí. Například když v kasinech bude doporučení na adiktologickou poradnu anebo když tam budou pracovat vyškolení lidé,“ vysvětluje. 

Národní legislativa je ale jinak hodnocena kladně – jak samotnými autory z Ministerstva financí, tak i valnou většinou obce provozovatelů heren a kasin. Ti ji uvítali i navzdory tomu, že na ně klade o dost zvýšené nároky, co se týče jejich povinností. Připomínky však často zaznívají směrem k místním samosprávám, které se mohou samy rozhodnout, jakým způsobem chtějí ve své obci hraní regulovat. 

Jejich častým nástrojem jejich je politika tzv. nulové tolerance technických her. Z měst tak ve velkém mizí všechny herní automaty, bez ohledu na to, kde jsou umístěny nebo kolik peněz z nich plyne městskému rozpočtu.

„Vyhlášky jsou psány v návaznosti na aktuální nálady ve městě, debaty kolem toho jsou často značně vyhrocené a emotivní. To je samo o sobě špatně. Je naivní si myslet, že zakážeme technické hry a hráči si nenajdou cesty, jak svoji potřebu uspokojit. Navíc jim tím neprokazují moc službu, protože je tak vytlačují z prostoru působnosti a dozoru toho přísného národního zákona,“ podotýká Pavel Zákravský, podnikatel v herním a zábavním průmyslu. Jeho tvrzení tak nepřímo potvrzuje, že současný počet hráčů v online prostředí roste, což je problém, kterým se dříve či později bude muset stát zabývat.  

Drsné doznání vyřazených hráček Zrádců: Moniku hra zlomila, Jitka naložila kousající Dáše