Nejslavnější anorektička světové historie: Sisi pila šťávy z masa

Císařovna Sissi byla celý svůj život posedlá vzhledem a později i domněnkou, že ji postihne psychická choroba, stejně jako jejího bratrance, bavorského krále Ludvíka, a jejího bratra. Sissi měla narcistické rysy a i se svým personálem jednala tak, jako by se svět točil jenom kolem ní. Pyšnila se dlouhými hnědými vlasy, které jí dosahovaly až ke kolenům a o které si nechala řádně pečovat svojí kadeřnicí.

Její osobní kadeřnice Franciska nesměla při česání císařovně vytrhnout ani jeden vlásek. Sissi si nechala vždy předložit stříbrný podnos, který pokládala při česání pod hlavu. Dvakrát do měsíce si nechala svoji bohatou a hustou kštici umýt. Kadeřnice nejprve musela pramínky vlasů natřít směsí ze třiceti žloutků a francovky, poté opláchnout teplou vodou a nakonec vlasy přelít vývarem ze slupek vlašských ořechů, které, jak je známo, dodává hnědým vlasům přirozený tón a lesk.

Sissi si úpěnlivě hlídala váhu. Vážila se třikrát denně a její hmotnost nepřesáhla 55 kilogramů, přičemž ale nebyla zrovna nejnižšího vzrůstu - měřila 172 cm. Svou urostlou, ale štíhlou a křehkou postavu si udržovala pomocí sportu, gymnastiky a všemožných diet. Chodila na rychlé procházky, které trvaly i pět hodin bez přestávky, proháněla se od mládí na koni, plavala a cvičila gymnastiku.

Její jídelníček sestával z ovocných šťáv, z mléka, červeného vína nebo šťávy lisované z masa a špenátu. Nechávala si vylisovat šťávu klidně i ze šesti kilogramů hovězího masa, na což se se zděšením díval její manžel František Josef I.

Cestování vrátilo chuť k jídlu

V knize Tajemství císařovniny krásy autorka Jutta Wellmannová uvádí úryvek z dopisu, který Alžbětě napsal její manžel v roce 1896: "Doufám, že v mé příjemné společnosti budeš mít opět radost z jídla". Jak je vidno, císařovninu nechuť k jídlu její okolí trápilo. Jenže Sissi byla pravděpodobně už v té době nemocná a také zřejmě pořádně ješitná.

Trpěla chorobným nechutenstvím, byla nervózní, posedlá pohybem, vykazovala rysy narcismu, trpěla bolestmi hlavy a chudokrevností. Tehdejší posedlost sportem můžeme z dnešního pohledu chápat jako jakousi psychoterapeutickou metodu. Od svých šestnácti žila ve "zlaté kleci", měla povinnosti hodné císařovny, trpěla úzkostmi, a tak sport viděla jako jediné východisko, jak zaplašit chmurné nálady.

Také se ráda a často vypravovala na jih za sluníčkem, to, jak je známo, také léčí nemocnou duši. Cestování prý obecně Alžbětě prospívalo, dokonce na cestách měla chuť k jídlu. Ke konci života trpěla depresemi stále víc a víc, hlavně po smrti syna Rudolfa nechodila v jiných než černých šatech. V roce 1898 byla zavražděna atentátníkem, který jí probodl hruď pilníkem. Alžbětě bylo šedesát let.

+ Dalších 6 fotografií

Bolestná zpověď Moniky Binias: S o 24 let mladším Petrem přišli o dítě. Bojovala i s tchyní