Tento web používá soubory cookie k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu s užitím cookies souhlasíte.Rozumím
Trendy tagy Steroidová mafie v Česku StarDance 2018 Horoskop Zábava

Nejnovější kauzy

Nejlepší tipař v porotě StarDance má jasno: Vím, kdo letos vyhraje!

+ Další fotografie
ROZHOVOR
Radek Balaš (52) se sám tancem už dávno nezabývá, ale byl mistrem republiky ve stepu a druhým nejlepším stepařem Evropy. Při povídání s uznávaným divadelním režisérem a choreografem padla i otázka na vítěze letošního ročníku StarDance, kde opět porotcuje. A muž, který už dvakrát předtím výherce přesně trefil, má letos opět absolutně jasno!

Radku Balaši, ve StarDance jste počtvrté. Co je na porotcování nejtěžší?

„Začátky jednotlivých kol. Skutečně to vidíme poprvé a okamžitě musíme reagovat. A to je obtížné. Když například začíná Jirka Dvořák s Lenkou Návorkovou, tak nevíte, kam to máte nastřelit. Když se vám zazdá, že zrovna tohle kolo jsou na šestku, později můžete zjistit, že po nich je několik mnohem horších párů, a pak už se nedá moc jít dolů. Proto může docházet i k malinkým nespravedlnostem. Na to diváci často i poukazují, že nejsme úplně přesní.“

Lidé vás asi berou jako velmi milosrdného porotce, který krásně košatě mluví o soutěžících. Stalo se vám někdy, že jste si řekl, že jste mohl být hodnější?

„Mnohokrát jsem měl pocit, že jsem mohl být malinko ostřejší nebo naopak přívětivější. Spíš mám ale hrůzu z toho, jak na nás dramaturgie a režie tlačí. Nesmíme se příliš rozpovídávat a vmžiku vymyslet nějaké hodnocení. Pro mě jako pro divadelního režiséra, který je zvyklý věci dlouho rozebírat, je to složité. Sem tam na moje řeči ve StarDance proto sedí slova Jana Wericha o tom, že hlava se diví, co to huba mele. Sice to říkal o improvizaci, ale platí to i na mě. Někdy se stane, že něco vypustím a už v tu chvíli vím, že je to špatně a že nebude prostor to dovysvětlit nebo to vzít zpátky. To je strašidelné.“

Uvedete nějaký příklad?

„Před pár lety bylo charitativní kolo pro Centrum Paraple s vozíčkáři. Chtěl jsem vyslovit veskrze pozitivní myšlenku. Začal jsem podobenstvím, že ve staré Spartě hendikepované lidi vrhali z Taygetské skály a dnes tito lidé mají šanci být hvězdami televizní show. Formuloval jsem to ale tak nešťastně, že se někteří diváci domnívali, že chci vozíčkáře shazovat sám ze skály. Takové věci nemůžete vrátit. Je to peklo. Za pár vteřin se toho ale musím zbavit. Jakmile bych na to dál myslel, táhne se to se mnou až do konce přímého přenosu.“

Vím, že od té doby, kdy porotcujete, nemáte od fanoušků klid ani o dovolených. Máte ve svém čtvrtém ročníku nějaké nové zážitky se slávou?

„Asi dvakrát týdně chodím zasportovat do jednoho zařízení, kde je hned vedle restaurace. Obsluha za mnou stále chodí a vše komentuje. Pánové také posílají vzkazy od svých manželek, které nám radí, na koho máme být přísnější a na koho hodnější. Spektrum těch reakcí je tak neuvěřitelně široké, že jsou často v přímém rozporu. S radostí ale zjišťuju, jak jsou ty reakce emotivní. To je signál toho, že pořad diváky baví. Tak to má být. Je to mimo jiné tím, že se dramaturgii podařilo ustálit porotu plnou individualit. Každý z nás má trochu jiný úhel pohledu, je to barevné a zajímavé. Tři Chlopčíci nebo Balašové by byli nezajímaví.“

Kdo bude vítěz?

Už dvakrát se vám v minulosti podařilo uhádnout vítěze soutěže. Letos jste měl na začátku také tip?

„Úplně na začátku to nebylo, ale říkal jsem, že jestli Jiří Dvořák nebude ve finále, tak budu stepovat pro cizince na Karlově mostě. Aničku Polívkovou jsem tehdy odhadl už v druhém kole. Byla černý kůň soutěže. A to tam byla naprosto vynikající Taťána Kuchařová. Technicky vzato byla lepší. Ale Anička měla fantastické choreografie a štěstí na tanečního partnera.“

Nedávno jste se odstěhoval z pražských Dejvic do přírody. Vy jste ale byl přece městské dítě, že?

„Není to tak úplně pravda. Pocházím z příměstské části Brna, z Nového Lískovce. V době, kdy jsem byl malý, to byla vesnice. Dnes je to absolutní součástí Brna s obrovským studentským kampusem, všude okolo jsou paneláky. Ale to tam tehdy nebylo. Byla tam ryzí příroda, les a tři rybníky. Krajina mého mládí byla bohužel za těch padesát let totálně vykořeněná.“

Nikde jsem nenašel, jestli máte s vaší paní nějaké děti.

„Nemáme. Jana je moje druhá manželka, jsme spolu přes dvacet let. Z prvního manželství mám syna, kterému už bude čtyřiadvacet let.“

Věnuje se tomu samému, čemu tatínek?

„Částečně ano. Je zapojen do programu Pohyb je život. Založil ho jeden Izraelec, tanečník zabývající se filozofií pohybu. Pořádá v České republice kurzy tohoto druhu. Takže syn se částečně potatil.“

Děkuju za rozhovor. Povídání s vámi bylo velmi příjemné. Pokud se jenom přetvařujete, tak jste dobrý herec.

„Nezapomeňte na to, že jsem kdysi vystudoval herectví. Ale mohu vám říct, že jsem nebyl dobrý herec, a jsem velmi rád, že jsem velmi brzy tuhle krutou skutečnost nazřel. Kdybych se vydal na hereckou dráhu, jsem dnes asi průměrný až podprůměrný herec, kdežto takhle se mohu věnovat lásce k divadlu jako režisér.“

Mohlo by vás zajímat

Další články