Nejhorší role Kryštofa Bartoše z Devadesátek: V latexových slipech byl přivázán ke skále

Po střední škole jste začal studovat psychologii, ale po prvním roce jste skončil. Proč?

Jednak jsem nebyl zrovna skvělý student, hodně jsem chodil po barech s kapelou a kamarády, ale hlavní impuls byl, že jsem se zamiloval do jedné slečny z Německa, která přišla na náš koncert. To byla velká láska. Asi do týdne jsem u ní bydlel, jenže pak se stěhovala zpátky do Německa a já s ní. Tam jsem pracoval jako dělník třeba v přístavu. Po roce jsem se ale vrátil zpátky do Čech. Tady jsem si začal víc vážit svého pohodlí a své rodné země, i když mi v Německu bylo skvěle. Začal jsem si vážit i toho, že mohu studovat, takže jsem začal studovat filmovou vědu. Pak jsem se dostal na DAMU a to mi změnilo život nejvíc.

Jak vypadala vaše práce v přístavu?

Bylo to ve skladech, neplavil jsem se na lodích, ale spíš jsme „ládovali“ kontejnery, které putovaly na ty lodě. Je to práce, u které se člověk moc nezastaví, ale zase vám těch osm hodin uteče rychle. Nejlepší období bylo, když jsem po čase nabral kondici a dělal jsem v elitní noční směně, která byla lépe placená. V tom týmu jsem tehdy byl v podstatě jediný Evropan. Například náš vedoucí byl z Kazachstánu, jmenoval se Vadim a já mu tak trochu vadil. Říkal mi „teatralnyj mužik“, což znamená kluk od divadla.

S ostatními kolegy jste vycházel?

Kromě toho Vadima úplně v pohodě. Byla tam spousta mladých lidí z Turecka nebo Kazachstánu. Nejvíc jsem si ale rozuměl s jedním starším Maročanem, přestože on neuměl skoro vůbec německy. O pauze, která trvala tak deset minut, jsme se spolu dívali do německých novin, kterým ani jeden z nás pořádně nerozuměl. Když jsme ale koukali na obrázky, bylo cítit, že máme na daná témata podobné názory.

Devadesátky

Bartoš z Devadesátek slaví 30: Prošel si těžkým rozchodem, radil mu Sokol

Říkáte, že jste neuměl skoro neměcky. Jak jste se tedy v přístavu dorozumíval?

Všemožně. Já jsem měl němčinu na gymplu, ale prolezl jsem jen tak tak se čtyřkou. Neuměl jsem prakticky nic kromě ahoj. S přítelkyní jsme pak měli takový soukromý jazyk – převážně anglický, občas jsme přidali nějaké slovo německy, občas česky. Za ten rok jsem se ale musel německy naučit, takže teď to umím a někdy dokonce hraju i v němčině ve filmech. Vždy jsou to ale malé role - a většinou nacisté.

V Německu jste byl přibližně rok. Proč jste se nakonec vrátil?

Asi by mě nebavilo dělat manuální práci navždy a cítil jsem, že chci zkusit ještě něco jiného. Také se mi začalo stýskat, mám to tady rád. Mám rád češtinu a naši hospodskou kulturu. Nedokážu si představit, že bych trvale žil někde jinde.

S německou přítelkyní vám to, předpokládám, nevydrželo?

Já jsem šel studovat na DAMU a ona dostala práci u Evropského parlamentu. Na dálku už ten vztah udržovat nešlo. Navíc na DAMU to pro mě bylo také dost divoké období. Nicméně jsem z toho rozchodu byl chvíli opravdu špatný, ale pak jsem na recitační soutěži v Poděbradech potkal slovenskou herečku Dominiku Žiaranovou a s tou jsem prožil krásné léto. Jenže pak to byl zase další vztah na dálku, a proto jsme se rozešli.

Měl jste před DAMU nějakou zkušenost s herectvím a divadlem?

Měl, proto jsem to chtěl dělat. Ale žádnou profesionální, tudíž jsem si nemyslel, že by se mi to někdy povedlo. Chodil jsem do dramaťáku už jako malý, ale pak jsem s tím přestal a na dlouhou dobu jsem ten sen dal k ledu. Jezdil jsem také na recitační soutěže, ale tehdy jsem měl o herectví úplně jinou představu, než jak to ve skutečnosti funguje. Nakonec se mi ale sen splnil a já se na DAMU dostal hned napoprvé.

Přitom se říká, že dostat se tam není jednoduché a často je potřeba několik pokusů. Musel jste je asi opravdu přesvědčit...

Rok předtím jsem se hlásil na alternu, a tehdy mě nevzali. Může to znít zvláštně, ale zpětně se mi zdá, že jsem byl až moc připravený. Frajeřil jsem i s monologem v němčině, na což nebyl nikdo zvědavý. Myslím, že napodruhé mi DAMU vyšla, protože jsem nebyl tolik přemotivovaný. Na přihlášku jsem zapomněl a pak jsem zjistil, že mám tři dny na přípravu. U přijímaček chtějí vidět, jak je člověk tvárný, jak dokáže reagovat na režiséra, jestli není sólista a sobec. Tím, jak jsem to neměl připravené, jsem mohl lépe reagovat na jejich požadavky. Přehnaná snaha potom totiž nevypadá vůbec přirozeně.

Úspěch

Devadesátky slaví úspěch: Staly se nejsledovanějším českým seriálem posledních 18 let

Jaká byla vaše první nejvýraznější role v divadle?

Když nepočítám DAMU, pak jsem v už průběhu školy nastoupil do Hradce Králové do Klicperova divadla a moje první známá role byla Radúz v Radúzovi a Mahuleně. Byl to křest ohněm, třeba v jedné scéně jsem měl kostým, který koupili v polském sexshopu. Byly to takové latexové slipy jako z porna, ve kterých jsem byl přivázaný za řetězy ke kusu scénografie. Zvedla se opona a najednou jsem tam byl jen já, úplně nahý až na ty slipy, a začal jsem svůj srdceryvný monolog u skály. Občas jsme to hráli dopoledne i pro děti a ty se mi smály tak, že jsem ani nebyl schopný je překřičet. Pak přišly další role – Vronskij, Kleantes, Nick Carraway, Ferdinand Walter… Nic tak hrozného se mi už ale od té doby nepřihodilo.

Postupně se začínáte objevovat na televizních obrazovkách, zazářil jste v seriálu Devadesátky. Bylo od začátku vaším cílem dostat se před kamery?

Ne, já jsem DAMU celou dobu studoval proto, že chci hrát divadlo. Ani teď nechci přejít zcela k televizi. Já bych si přál, aby bylo možné to skloubit. Spousta lidí na to nadává, ale není to nereálné. Třeba v USA jsou herci vyloženě specializovaní, ale u nás to tak úplně nejde i kvůli financím. Mně se ta kombinace ale líbí, já mám rád, když ta práce není stereotypní.

Zmiňoval jste, že ve filmech jste měl dosud jen malé roličky. Toužíte po nějaké větší?

Po ničem netoužím víc. Bylo by fajn si teď zahrát třeba záporáka. Chtěl bych být schopen být na jevišti úplně jiný, než jsem já sám. Totéž platí před kamerou. Do teď jsem často hrál sympatické mladé kluky, kde není až zas tolik co hrát, proto bych chtěl zkusit záporáka. U filmu je ale těžké říci, jaká je vysněná role, tam to může být cokoli. Mohl bych si ale třeba vyzkoušet Jágra a nechal bych si ten mullet z Devadesátek. A naučil bych se lépe bruslit.

Řada herců vašeho věku volí seriály jako končící Ordinace v růžové zahradě nebo Slunečná. Je to pro vás aktuálně cesta?

Možná bych zkusil nějakou menší roli, nevím. Nerad bych si zavíral nějaké dveře, ale moje ambice je dělat věci, na které budu hrdý. Až budu mít tři děti a hypotéku, pak mohu mít jiné ambice, ale zatím je nemám. Pokud si to budu moci dovolit, raději počkám na práci, která mi bude dávat smysl, a také bych teď nerad opustil divadlo.

+ Dalších 6 fotografií

Bolestná zpověď Moniky Binias: S o 24 let mladším Petrem přišli o dítě. Bojovala i s tchyní