Na svatého Jána otvírá se létu brána: Jan Křtitel zaplatil za svá slova životem

Svátek svatého Jana Křtitele připadá na 24. června a v lidových tradicích je neodmyslitelně spojený se Svatojánskou nocí a množstvím pranostik. Právě kolem tohoto data se podle našich předků definitivně otevíralo léto. Jan Křtitel ale není jen postavou starých pověstí. Patří k nejvýznamnějším osobnostem křesťanství, úctě se těší také v islámu a mezi mandejci, kteří ho dokonce považují za svého hlavního proroka. Jeho život byl plný odříkání, kázání i odvahy postavit se mocným, což ho nakonec stálo život.

Křtitel Ježíše Krista

Příběh Jana Křtitele začíná ještě před jeho narozením. Podle Bible se narodil Zachariášovi a Alžbětě, kteří už byli v pokročilém věku a dítě dlouho očekávali marně. Narození syna jim měl zvěstovat archanděl Gabriel. Zachariáš však této zprávě neuvěřil, a za svou pochybnost byl potrestán ztrátou řeči. Promluvit mohl znovu až po Janově obřízce.

Už od mládí se Jan vydal jinou cestou než většina lidí. Odešel do pouště, kde vedl asketický život a připravoval se na své poslání. Když mu bylo kolem třiceti let, začal kázat o pokání a vyzýval lidi, aby změnili svůj život. Jeho slova si získala obrovský ohlas. K řece Jordán za ním přicházely zástupy lidí, které křtil jako symbol duchovní očisty. Právě zde měl pokřtít i Ježíše Krista. Jan tehdy podle evangelia ukázal na Ježíše a označil ho za očekávaného Mesiáše.

Salome, tančíš, sťali už Křtitele

Popularita však přinesla i problémy. Jan se nebál kritizovat ani vládce. Ve svých kázáních odsoudil Héróda Antipu za to, že zapudil svou manželku a oženil se s Herodiadou, manželkou vlastního bratra. Taková slova byla pro panovníka nepříjemná a Jan skončil ve vězení.

Následoval příběh, který se stal jedním z nejznámějších motivů evropského umění. „Salome, tančíš. Salome, sťali už Křtitele, usměj se vesele,...“ nechal se jím inspirovat i Karel Kryl. Při slavnostní hostině zatančila Herodiadina dcera Salome tak působivě, že jí Héród slíbil splnit jakékoli přání. Na radu své matky si vyžádala hlavu Jana Křtitele. Král svůj slib dodržel a prorok byl popraven. 

PRANOSTIKY

Svatý Medard a jeho kápě: Proč lidé věřili, že po jeho svátku 40 dní prší

Svatojánská noc a lidová moudrost

Svátek svatého Jana byl ale pro běžné lidi stejně důležitý jako pro církev. Přichází totiž krátce po letním slunovratu, a proto se kolem něj vytvořila řada lidových zvyků. Ve Svatojánské noci lidé zapalovali ohně, sbírali léčivé byliny a věřili, že právě tehdy mají největší moc. Dívky si pletly věnce a snažily se zjistit, koho si vezmou, zatímco chlapci vyráželi hledat poklady, protože podle pověstí se otevíraly skály ukrývající bohatství.

S tímto obdobím se pojí i množství pranostik, které naši předkové používali jako předpověď počasí i úrody. Říkalo se například: „Na svatého Jána otvírá se létu brána,“ protože právě kolem tohoto data začínaly skutečně letní dny. Rolníci zase dobře znali varování: „Do Jana Křtitele nechval ječmene,“ které připomínalo, že do sklizně zbývá ještě kus cesty.

Další pranostika praví: „Prší-li na Jana Křtitele, pršívá tři dny celé.“ Naopak pěkné počasí slibovalo pokračování slunečných dnů: „Je-li bez deště, bude pěkně ještě.“ Houbaři dodnes rádi připomínají staré rčení: „Je-li v noci na svatého Jana mnoho hvězd, poroste hodně hřibů.“ A milovníci ovoce dobře znají pranostiku: „Na svatého Jana jahody do džbána.“

Ať už lidé v minulosti věřili na zázraky, léčivou sílu bylin nebo lidovou moudrost ukrytou v pranostikách, svátek svatého Jana Křtitele pro ně představoval důležitý předěl roku. Den, kdy se otevíralo léto, dozrávaly první plody a kdy si připomínali muže, který se nebál říkat pravdu ani těm nejmocnějším.

Otevřená zpověď Adely Vinczeové: Bolestná ztráta miminka a vymodlená adopce Maxe