Mrazivé setkání tváří v tvář Jiřímu Strakovi: Markovič otevřeně o chvílích se Spartakiádním vrahem

Jiří Straka, známý jako spartakiádní vrah, v roce 1985 pořádně zaměstnal policisty. Příběh běsnění šestnáctiletého zabijáka mapuje druhá série Metoda Markovič: Straka. Spolu s řáděním Straky ukazuje i vyšetřovací kroky slavného kriminalisty Jiřího Markoviče, který se dostal do úzkého kontaktu s mladíkem i po jeho propuštění z vězení v roce 2004. Markovič své pocity a dojmy od prvního až po poslední setkání s Jiřím popsal v knize Lovci přízraků, kterou napsal společně se spisovatelem Viktorínem Šulcem.

První pocity Jiřího Markoviče

Kriminalista se se Strakou setkal tváří v tvář poprvé 22. května 1985. Markovič od první sekundy cítil napětí. Avšak ani ne tak ze samotného mladíka, jakožto z důležitosti případu jako takového. „Věděl jsem, co je v sázce. Věděl jsem, že vyšetřuju naprosto mimořádný případ a tomu odpovídá i důležitost mého úkolu,“ vysvětlil Markovič, pro kterého byl případ velmi důležitý i kvůli pověsti. „Příští hodiny rozhodnou, zda se moje profesionální pověst bude i nadále těšit uznání – nebo utrpí šrám, který už zřejmě nikdy nedokážu zahladit,“ popsal své myšlenky.

V době, kdy se Markovič setkal se Strakou, měl už dost zkušeností s pachateli sexuálních a brutálních vražd. Nečekal, že by ho mohl Straka jakkoliv překvapit. „Nečekal jsem, že se přede mnou objeví něčím na první pohled výjimečný člověk. Nebo dokonce nějaké monstrum! Taky jsem znal popisy pachatele, které poskytly slečny Hudečková a Šimová,“ uvedl Markovič. Kriminalista podle svých slov musel uznat, že Straka byl pohledný mládenec: „Slušňák, vzbuzující na první pohled sympatie. Dalo se taky poznat, že není žádný hlupák.“

Doporučené video: Rozhovor s Petrem Lněničkou.

Markoviče nejvíce na Strakovi zaujal jeho nadhled nad tím, co udělal. „Byl hovorný a uvolněný. Jen málokdy se dostal do rozpaků. Snad to bral jako nějakou hru. Jako by si myslel, že se bavíme o trochu větším průšvihu, než byly ty jeho předchozí na internátu,“ sdělil kriminalista, pro kterého bylo nejdůležitější, že Straka o svých zločinech mluvil.

Markovič se také vyjádřil o psychiatrické léčebně, ve které byl Straka několik let. „Nehrál blázna, ale taky chtěl ze sebe shodit roli racionálně jednajícího vraha,“ přiblížil Markovič a dodal: „Pozice mladíka, se kterým cloumají pudy a tužby silnější, než je on sám, by pro něho byla samozřejmě výhodnější.“ Avšak to Strakovi nevyšlo, v tomto ohledu proti němu stály znalecké posudky psychiatrů.

Pohled Markoviče na Straku po propuštění

Straka se krátce po propuštění v roce 2004 objevil v reportáži ČT, ve které poskytnul svou zpověď. Nechyběl ani Markovič, který se ostře vyjádřil k jeho osvobození. „Myslím si, že se někdo zbláznil. Já to nepovažuju za rozumné řešení,“ měl jasno kriminalista a dodal: „Kdyby byl starší, tak by dostal špagát (trest smrti). To, že nebyl starší, to ho z těch činu nevyviňuje.“

Následně se Markovič se Strakou potkal po deseti letech. Ani po takové době se kriminalista s vrahem nepáral. „Můžeš někomu zaručit, že už neulítneš? Třeba jenom na drogách nebo někde?!“ zeptal se zostra a přidal: „A můžeš říct, že bys nikoho už nezabil?!“ Na to Straka odvětil, že by určitě nikoho nezabil. Zdálo se, že Markovič nikdy nebyl spokojený s tím, že je Straka zpátky na svobodě.

Bobina terčem nechutného podvodu: Kráska je připravena na soudní bitvu