Moderátor Petr Vacek o Tajemství těla: Při čínském mučení jsem překvapil sám sebe

V sobotu uvede Česká televize premiérový díl zábavně-naučného pořadu Tajemství těla Moderátorská dvojice Martin Dejdar a Petr Vacek spolu hrají ve Studiu Ypsilon od roku 1989 a přesně vědí, jak na sebe reagovat. Celý pořad nám přiblížil herec, moderátor a režisér Petr Vacek v exkluzivním rozhovoru.

Tajemství těla je kromě jiného založeno na pokusech, co vás překvapilo nejvíc?

To je právě ta zábava, po zkušenostech mohu říci, že překvapený jsem vždycky. Ten pokus je vždycky dobře připravený od odborníků na dané téma, dramaturgů, scenáristů, a když se jde do praxe, vždycky to dopadne jinak a jsem překvapený.

Co je pro vás na tom pořadu vzrušující?

Kromě pokusů je to také výběr hostů, z těch jsem často rovněž překvapený. Skvělý host byl třeba zápasník Karlos Vémola Měl jsem o něm svoje mínění, protože je to člověk, který je nějak vykreslen z médií a bulvárů, ale mě osobně velmi mile překvapil. Byl velmi zábavný a své tělo zná velmi dobře a umí se na věci podívat jako profík. Tady jsem si opět uvědomil, že bychom lidi neměli soudit na základě předsudků.

Které pokusy byly tedy pro vás nejzajímavější?

Zajímavý pokus se týkal čínského mučení, kdy vás spoutají, položí na prkno, zaváží oči, zacpou uši a kape vám na hlavu po kapičkách voda. Je to založené na tom, že se celé vaše tělo a mysl soustředí jen a jen na tu vodu, což lidi dovádělo k šílenství. Vydržel jsem to 45 minut, což je podle fakíra Petra Fiedora, který u toho byl jako konzultant a garant, neuvěřitelně dlouhá doba. Překvapil jsem i sám sebe, protože mám tendenci ve stresujícím prostředí panikařit. Co bylo také hodně zajímavé, byl pokus, kdy se sledovalo to, jestli člověk páchne více, když se zpotí strachem a stresem, nebo sportovním výkonem. Teorie a praxe potvrdily, že to tak skutečně je. Abych se hodně bál, tahali mě v Harrachově někam na skokanský můstek na ocelovém laně, a když jsem byl hodně vysoko, začalo lano na navíjecím bubnu přeskakovat a já myslel, že se trhá. Mám panickou hrůzu v výšek, takže jsem byl opravdu trochu hysterický. Když jsem ve stresu, začínám mluvit sprostě a tady těch sprosťáren a nadávek padlo hodně.

Co bylo úplně nejhorší?

Nejstrašnější zážitek bylo slaňování ze 40metrového vysokozdvižného vozíku. Věděl jsem, že je to pro televizi, že je všechno bezpečné a připravené, ale přesto, když jsem dopadl na zem, věděl jsem, že se za pět minut rozbrečím. Bylo mi strašně, přepadla mně vlna neuvěřitelně frustrujících pocitů a opravdu jsem se rozplakal. Klepal jsem se, byla mi strašná zima a štáb mě zabalil do peřiny jako v amerických filmech. Po této zkušenosti jsem si vyhodnotil, že je to všechno o hlavě a o přístupu a nějak jsem se z toho poučil a teď už tyhle stavy při podobných pokusech nemám. Stačí si věci logicky vyhodnotit, ubezpečit se a reálně si uvědomit, že se nemůže nic stát.

V čem tedy vidíte smysl tohoto pořadu?

Hlavně to má hezky vzdělávat a mile pobavit celou rodinu. Je to taková škola hrou. Kromě toho bych ale chtěl upozornit ještě na jednu věc. Ten pořad je důkazem toho, že tady v Čechách máme výborné vědce, celosvětové kapacity, a že se nemusíme ničeho bát. Nemusíme mít žádné komplexy, protože naše věda obstojí i na světové úrovni a jsem moc rád, že u tohoto zjištění mohu být a tyto kapacity představit a ukázat.

Jak to máte rozdělené s Martinem Dejdarem? Jak se vám spolupracuje?

Tak nějak se to stalo pravidlem, že já dělám ty pokusy, které se předtáčejí, a Martin má na starosti hosty ve studiu, i když si to tak různě střídáme. S Martinem pracujeme už od roku 1989, kdy jsme oba vstoupili do souboru Studia Ypsilon, což je tradiční a při tom velmi moderní divadlo, které již 55 let vede Jan Schmidt. S Martinem jsme parťáci, hráli jsme spolu stovky her v divadle a dělali jsme nejeden televizní projekt. V devadesátých letech jsme na televizi Nova dělali svoji vlastní show Na vlastní nebezpečí, což byl v podstatě fenomén doby. Mohli jsme si tenkrát dělat, co jsme chtěli, byla to neuvěřitelná zkušenost. Dneska všechno podléhá regulím, pravidlům, finančním možnostem… to tenkrát nebylo. Jsme na sebe zvyklí, přesně víme, co kdo řekne, a umíme si vzájemně pomáhat a zároveň si dávat prostor navzájem.

život herce

Martin Dejdar ani teď nepolevuje: Práce má nyní opravdu hodně

Bolestná zpověď Moniky Binias: S o 24 let mladším Petrem přišli o dítě. Bojovala i s tchyní