Miroslava Němcová zavzpomínala pro eXtra.cz na 17. listopad '89: Bála jsem se o syna

Jak jste slavila narozeniny 17. listopadu 1989?

Moc si na oslavy nepotrpím, ale v roce 1989 jsem se na svůj narozeninový den těšila. Měla jsem za sebou rok trvající náročnou léčbu nádorového onemocnění a prognóza byla konečně příznivá. Takže opravdu bylo co slavit. Do této veskrze osobní roviny však ten den večer začaly prosakovat zprávy o dění v Praze. Takže jsme nakonec seděli přilepení k rozhlasu a televizi a snažili se naladit hlavně Svobodnou Evropu nebo vysílání z Rakouska. Vysílání bylo rušené, během noci jsme si skládali střípky informací a na své narozeniny jsem přestala myslet. Dělo se něco mnohem zásadnějšího.

Vzpomínáte si, jak jste reagovala, když jste se dozvěděla, co se děje?

Prvním dojmem bylo obrovské vzrušení, naděje, že se opravdu něco velkého děje. Informace byly zmatené a kusé, a když přišla zpráva o mrtvém studentovi a mnoha zraněných na Národní třídě, lekli jsme se s manželem hodně. Bydlíme ve Žďáře nad Sázavou, náš syn studoval první ročník medicíny na Karlově univerzitě. Mobilní telefony neexistovaly a na pevnou linku jeho koleje jsme se nemohli vůbec dovolat. To byly skutečně nervy, ale nakonec vše s dobrým koncem.

Volby 2021

Němcová pro eXtra: Komunikace Hradu je otřesná, Zemana drží ve funkci ješitnost a touha po pomstě, říká

Můžete nakonec říct, že šlo o váš nejhezčí narozeninový dárek?

S odstupem času je jasné, že to byly nejdůležitější narozeniny v mém životě. Vracelo se mi zdraví a přicházela svoboda. Dva dary největší. Bylo mi 37 let a normální život, který už neměla určovat komunistická strana, ale budu si ho řídit já sama, začínal. Musela jsem si rychle srovnat v hlavě, jak s touto dějinnou šancí naložím.

Jak budete slavit své narozeniny letos?

Letos jsem už dárek dostala s několikadenním předstihem. Originální a mimořádný. S manželem a přáteli jsme si sehnali vstupenky opery La Scala v Miláně. To byl můj veliký sen, alespoň jednou v životě tam navštívit představení. Představení Donizettiho Elixíru lásky bylo nádherné, nezapomenutelný zážitek. Co se týče oslav 17. listopadu, jako tradičně půjdeme s rodinou na Národní třídu, vždy tam potkám a pozdravím spoustu lidí, na to se těším.

Je podle vás něco, na čem musí Česká republika ještě zapracovat, aby dostála ideálům z roku 1989?

Nikdy nelze říci, že je hotovo a už si můžeme jenom takzvaně užívat. Je to tak v životě jednotlivce i celé společnosti. Vývoj přináší neustálé změny, někdy k lepšímu, jindy k horšímu. Je nutno pečlivě hlídat to základní, bez čehož by se mohl život nebezpečně zvrtnout. Pro mě je to zmiňovaná svoboda a důraz na dodržování pravidel demokratické společnosti. Na tom se musí pracovat stále a je to základní kámen dobré stavby našich životů.

Tuňák mi zničil hru, tvrdí Martin ze Zrádců. Odsoudil Honzův hysterák a odhalil, jak moderátora snášeli ostatní