Mirka Čejková o postižené dceři: Musela jsem odpustit sama sobě
Svého času velmi populární moderátorka Mirka Čejková, kterou milovalo celé Česko, má za sebou řadu pádů na dno. Na některé z nich zavzpomínala v pořadu Na kafeečko. Čejková má celkem tři děti a jak říká, dostala je za odměnu.
V talkshow Na kafeečko na webu Lifee.cz, ve které slavné ženy se silným osudem zpovídá herečka a moderátorka Miluše Bittnerová, Mirka Čeková popsala dramatické chvíle, které měly za následek postižení její dcery Petry.
Moje věčné dítě
Mirka Čejková je dokonce trojnásobnou mámou dnes už dospělých dětí. Vedle třiatřicetileté dcery Petry má ještě dva mladší syny Felixe a Alexe. Právě nejstarší Petra je, slovy samotné Čejkové, jiná… Zatímco synové jsou dospělí, Petra bude její věčné dítě.
Mirce nebylo ani třicet a na první dítě se moc těšila. Pohlaví očekávaného potomka neznala, cítila však, že se jí narodí holčička. K porodu ale tehdy přišla opilá lékařka… „Byl to prostě špatně odvedený porod a udušený dítě. Nám to ale nikdo neřekl. Jediné, co na té Pétě bylo jinak, bylo, že ona měla velký poporodní nádor, takovou tu oteklou hlavičku. V nemocnici jsme byly dlouho kvůli mně, protože mě tam teda tak zničili,“ začíná vyprávění Čejková
v pořadu Na kafeečko.
Protože ale v porodnici rodiče nedostali žádnou informaci o tom, že by něco mělo být špatně, odnesli si domů miminko s tím, že jde o krásné, čtyřkilové a padesát centimetrů velké dítě, které brzy páslo hříbátka.
„Na rozdíl od ostatních dětí, zvedala hlavičku, ne tři centimetry, ale 15 centimetrů. Jo, jasně genius,“ vzpomíná na nadšení z dcery. Až později se ukázalo, že to nebyla Petřina šikovnost, ale projevy nedostatku kyslíku při porodu…
Sama Mirka Čejková ale brzy poznala, že něco není, jak má být. Jednoduše mateřský instinkt. Šla s dcerou k dětské doktorce a se svými pochybnostmi se jí svěřila. „Říkám jí: Poslyšte, mně se to, ale nezdá. Protože tady je, že by měla v tomhle věku už dělat „da, da, da.“ A to ona nedělá. A ta doktorka se na mě podívala a říká: Vydává zvuky? A já: Zvuky ano, ale neartikuluje. A ona to odfajfkovala. A takhle to bylo strašně dlouhou dobu,“ vzpomíná Čejková na momenty před tím, než se její pochybnosti potvrdily.
Nikdy nebude svatba v bílém…
Za lékaři chodila pořád dokola, stále ji ale ujišťovali, že je vše v pořádku a ona je jen hysterická matka. Zlom nastal ve třech letech dcery, kdy jí jiný lékař udělal testy a potvrdil, čeho se bála. Totiž že holčička v pořádku není. Nebylo ale možné vše potvrdit, chorobopis z porodnice totiž záhadně zmizel…
Čejková s rodinou ale boj za dceru nevzdala, intenzivně s ní pracovali, a i lékaři se divili, jak moc se zlepšovala. Přišly však chvíle, kdy se musela srovnat s tím, že její dcera nikdy nebude jako ostatní děti.
„Máte malý dítě a je roztomilý, ale když už mu je třeba 18, tak už roztomilý není, protože ten handicap, nebo to postižení, je zřetelnější.“ Jako mámu ji napadaly momenty, které nikdy nezažije, třeba dceřinu svatbu v bílém, nebo že se nikdy nedočká vnoučat.
Čejková se nikdy nesmířila s tím, co jí říkali lékaři, totiž že mozek má své limity. „Já jsem říkala: What the fuck limit? Tak jsem začala studovat co teda se s tím mozkem děje. A dneska vlastně je něco, čemu se říká neuroplasticita a vlastně to říká: Trénuj mozek, on se umí rehabilitovat a vyvíjet,“ vysvětluje svůj postoj Mirka Čejková v pořadu Na kafeečko.
Co bude, až nebudu?
Odpustila Mirka Čejková lékařce, která před více než třiceti lety porod dcery zpackala? „Já jsem musela odpustit sama sobě a více lidem, protože ona to byla kamarádka mojí mámy i mojí tchýně a ona přivedla na svět i mého bratra i švagra. Oni prostě nevěděli, že za těch dvacet let se z ní stala alkoholička. Když se na to teď podíváte z odstupu, tak komu máte odpustit? Já jsem přeci nemusela poslouchat svou maminku a tchýni. Já jsem mohla jít k někomu jinému. Jasně, že je to dost iluzorní, protože to uděláte, protože věříte těm ženám v tom rodu.“
Rodiče všech postižených dětí často napadá otázka, co s potomky bude, až oni už nebudou… „Máme to vymyšlený s jejím tátou. V tomhle všem, co se jí stalo, ona má teda hroznou výhodu, že Tomáš prostě je pořád táta, jak má být. Kluci tady samozřejmě jsou, ale nemyslím si, že by to mělo být nastaveno tak, že jejich život bude ovlivněný jejím životem. Byla bych ráda, kdyby mohli dělat nějakou supervizi, ale jdeme cestou svěřenského fondu.“
