Trendy tagy očkování Covid Výměna manželek 2021 Extra Host (pořad) Čauky lidi

Nejnovější kauzy

Michal Suchánek v nové komedii Pepa: Smrt si pro mě chodí každý den

Zdroj: oficiální zdroj
+ Dalších 13 fotografií
Michala Suchánka si diváci oblíbili v různých zábavních show, jako například Tele Tele nebo Partička. Ve filmech hraje od dětství, pamatujeme si ho nejen z filmů Jen si tak trochu písknout nebo Sněženky a machři. Teď ho můžeme vidět v hlavní roli hořkosladké komedie Pepa.
  • O čem především pro vás film je?

Asi o samotě a osamělosti člověka mezi lidma. Těžko se mi hodnotí charakteristika postavy, někdo ji vymyslel, někdo ji napsal, já ji jenom zprostředkoval. Netroufám si formulovat nějaký vyznění filmu. Co nenapíšu já, za čím není moje výpověď, o tom se mi těžko mluví. Ale bylo mi blízký, že hlavní hrdina je introvert a je sám.

  • Co rozhodlo, že jste roli přijal?

Strašně dlouho jsem dělal jenom to, co jsem chtěl a za co jsem si nesl vlastní zodpovědnost. Možná se to někomu může zdát hloupý, ale já jsem dělal něco, co mě bavilo, s lidmi, který mám rád a za dost peněz, takže jsem neměl potřebu se předvádět ještě ve filmu. Taky vím o svých omezených hereckých dispozicích a studu. Jak stárnu a jsem dospělejší, někdy si řeknu, že bych měl takovou věc jednou za čas udělat. Pepa je velká role, což mi přináší pro mně potřebný pocit zodpovědnosti. Ale zásadní pro mě byl příběh, scénář. Většinou na roli kývnu i proto, že už jsem žádný film dlouho netočil a dlouho nepotkal nový lidi. Když mám s někým pracovat, lidi jsou pro mě podstatný.

  • Máte pocit, že Pepa je vaše životní role?

Možná je. Pepa je člověk, který si zpětně projíždí svůj život, moc se mu nevede, ani ve vztazích. Ještě než se narodil, chtěl zažít něco hezkého, pořád na to čeká, pořád doufá, že zažije něco a bude konečně šťastný a spokojený. A v okamžiku, kdy se to stane…to já vlastně nemůžu prozrazovat. Pepa je introvert, podobně jako já, taky si vystačím jenom se svými myšlenkami. Takže tahle role je pravděpodobně nejideálnější, jaká mě mohla potkat i vzhledem k typu herectví, jakým se prezentuji.

  • Vy se právě prezentujete naopak jako moderátor různých zábavných show. Jak to jde dohromady s tím, že jste introvert?

Moderátor ne, to moc nedělám, ale všechny Tele Tele, Partičky a podobný pořady – schovávám se v nich do škatulek koktavých s parukami a kníry. Vždycky jsou to přehnaný figury, ale mě baví, protože takoví lidi opravdu existují. Hrát někoho s vadou řeči je pro mě snazší, protože je to jenom jako, nadsázka. Já samozřejmě moc dobře vím, co je a není trapný, ale na trapnosti trochu ujíždím. Mám práh trapnosti oproti jiným hercům trochu posunutý. Ve vážný a opravdový roli se ale schovat nemůžu. Takže když mám být někým doopravdy, musím naprosto věřit textu a lidem, se kterými pracuji.

  • Co pro vás bylo ve filmu Pepa poprvé?

Asi jsem poprvé točil film, kde děj posouvaly vnitřní komentáře hlavního hrdiny. Tvoří tak polovinu příběhu, jsou zásadní a mají stejnou váhu jako části, které jsem odehrál před kamerou.

  • Jak jste se srovnal s tím, že jste musel trávit hodně času v maskérně?

Někdy to bylo náročný, musel jsem jezdit o hodně dřív, aby mě nalíčili, nabarvili mi vlasy, nebo mi nasadili paruku ze dvou částí. Občas už jsem neměl sílu se odličovat, tak jsem jel zpátky do Prahy i s tím tupé a padl do postele a ráno se probudil a měl celý černý polštář. Na to jsem si pak už zvykl. A při samotném natáčení, když přišly nějaký náročný momenty, únava všech, zcela vědomě jsem to odlehčoval. Občas jsem schválně udělal něco nepatřičného, abych uvolnil atmosféru. Ostatní se zasmáli, odlehčili jsme ten moment a mohlo se jet dál.

  • Nakolik se vy sám díváte do minulosti?

Moc ne, nemám to v povaze. Možná proto, že se nechci trápit něčím, co bylo, nebo že chci věci zrychlit. Mně se ale minulost stejně pořád připomíná, protože každou chvíli dávají v televizi filmy, ve kterých jsem hrál jako malý. Já ale nevidím sám sebe, vidím cizího člověka. V osobním životě kolikrát někomu něco řeknu, možná mu i vynadám, něco udělám, ale za chvíli to ani nevím, neřeším to. Ne že bych si to nepamatoval, ale nenadělám nic s něčím, co už se stalo. Mrzí mě to, omlouvám se, ale víc udělat nemůžu.

  • Film se zabývá i tématem smrti. Bojíte se jí?

Smrt je pro mě krutý téma, já jsem obecně pesimista a smrt si pro mě chodí každý den. A vždycky si říkám: Ty vole, to už je ono? Jednou pro mně přijela sanitka a já se styděl sám před sebou, že to děti vidí, jsou toho účastné a ponesou si ten zážitek celý život. Možná právě proto jsem si uvědomil, že ve spoustě mých textů se mi objevuje smrt nebo pohřebáci a krematorium a dělám si z toho všeho srandu. Z boha, z pekla, že si s tím vším zahrávám.

Související články

Další články