Masér českých fotbalistů trpí nevyléčitelnou nemocí: Kdo se nepere, za rok zemře, říká!

Má dny, kdy si sám nemůže odemknout byt nebo zapnout košili. Vladimír Mikuláš je masérem českých fotbalistů a stará se o jejich nejlepší formu. Zároveň trpí neléčitelnou nemocí ALS, amyotrofickou laterální sklerózou. Svoje znalosti o lidském těle ale využívá k tomu, aby s poruchou bojoval. Věří, že nemoc dokáže zastavit či dokonce překonat.

13. 06. 2017 21:30 | Autor emp

A na holičkách ho nenechává ani zbytek týmu, o který se Vladimír Mikuláš stále bedlivě stará. Fotbalisté a futsalisté pro něj zorganizovali v Chomutově charitativní zápas s názvem Futsal za život. Výtěžek z akce půjde na transparentní účet a cílem je vybrat prostředky na dobu, kdy bude Vladimír potřebovat bezbariérově vybavit byt a možná skončí na vozíku.

„Jsem z toho nadšený. Plní se mi tak sen, že se propojí mé dva světy, fotbalový a futsalový. Kdyby to nebylo za těchto okolností, tak budu nejšťastnější člověk. Protože se moji chráněnci a mé dvě rodiny, za které bych položil život, setkají. A oni se setkají, když mi zachraňují život,“ svěřil se Vladimír v rozhovoru pro ČTK a MF Dnes.

„Jedno moje já se připravuje na to, že bude zle. Koukám po elektrických vozících, sháním auto, kam ten vozík složíme, musíme přestavit byt na bezbariérový, zařizuju si invalidní důchod. Mám respekt z nemohoucnosti. Ale druhé já si to nesmí připustit. Sice umírám, ale strach ze smrti nemám,“ vysvětluje masér. Ten je připravený s nemocí bojovat stejně, jako vědec Stephen Hawking.

„Kdo se nepere, za rok, za dva zemře. Nebo je minimálně na vozíku. Pokud tu nemoc neberete jako neštěstí a snažíte se ji pochopit, věřím, že máte šanci si prodloužit život. Stephen Hawking je pro mě velká inspirace. Sice je ve všem limitovaný, ale žije. Musím to udělat podobně, ne se litovat,“ říká odvážně.

Vladimír Mikuláš nejen, že zná skvěle své tělo, ale umí s ním pracovat. Zabývá se jógou, karate a zajímají ho východní filosofie. Strach ze smrti nemá.

„Když jsem si v osmnácti zranil koleno a skončil jsem nadějnou kariéru fotbalisty, tak mě to nasměrovalo k masážím a teď jsem v reprezentaci a pomáhám lidem. Postupně jsem zjistil, že to byl velký dar. Bylo skvělé, že to přišlo, i když to v první chvíli vypadalo jako osobní tragédie. Cokoli se stane, není náhoda. I když ta nemoc vypadá strašlivě, tak nikdy člověk nedostane úkol, který nemůže zvládnout,“ říká s tím, že všechno na světě má svůj účel.

Ačkoliv bojuje s těžkou nemocí, zažívá paradoxně nejhezčí období svého života. Za pár dní se má ženit s přítelkyní Denisou. S tou má dvaapůlletá dvojčata Samuela a Gabriela.