Trendy tagy Čauky lidi Hubnete s nami Like House Svatba Bohuše Matuše

Nejnovější kauzy

Marta Jandová pro eXtra.cz: Sebeláska? Když o mně napsali, že jsem buřt, začala jsem se pozorovat

Zdroj: Profimedia, koláž eXtra.cz
+ Další 4 fotografie
rozhovor

Marta Jandová (47) patří mezi naše nejúspěšnější české zpěvačky. Velkou základnu fanoušků má také v Německu, a to díky vlastní kapele Die Happy, kterou založila v roce 1993 s ulmským rodákem Thorstenem Mewesem. Marta zazářila také jako herečka v několika seriálech, objevila se v show Tvoje tvář má známý hlas nebo porotcovala v SuperStar. V rozhovoru pro eXtra.cz prozradila, jak to má se sebeláskou nebo jak na ni dopadla pandemie koronaviru. 

Marto, v poslední době se velmi řeší otázka ženství a sebelásky. Měla jste někdy období, kdy jste se neměla ráda? Dokážete bez problému hovořit o svých nedostatcích a udělat z nich přednost?

Nevím, jestli jsem se někdy neměla ráda, spíš jsem o tom nepřemýšlela. Vyrůstala jsem hodně mezi klukama, chodili jsme na ryby, na výlety, hráli fotbal a honili se v polích. V Praze jsem zase měla už jako malá nejlepší kamarádku, kterou jsem tajně obdivovala.

Pak jsme se přestěhovali a těch kamarádů už bylo víc. V Německu jsem zase byla jenom s klukama. Takže mě nikdo nešikanoval, žádná holka mě nezastiňovala… zvlášť když jsem byla zpěvačka v klučičí kapele. Tam to bylo spíš naopak.

Já si myslím, že se lidé přestávají mít rádi, když jsou s někým lepším porovnáváni. Když o mně jeden vtipný novinář napsal, že jsem buřt (to jsem vážila 52 kg na 163 cm), tak mě to zamrzelo a začala jsem se pozorovat víc. Ta kritika ostatních je tím naším zabijákem.

Samozřejmě když vím, že mám špek, tak to sama vidím v zrcadle a je to jenom na mně, jak s tím naložím, ale posmívání se od ostatních není úplně tak lehké polknout. Proto si myslím, že spousta dívek a kluků se trápí.

Když máte den blbec, jak a čím si dokážete zlepšit náladu a den? Čím si udržujete pozitivní mysl v momentální situaci?

Vybrečím se, polituju se, řeknu si, co všechno mám a že víc nepotřebuju, obejmu Míru a Marušku, pomazlím se s pejskama a je mi hned líp.

Určitě je fajn o problémech mluvit. Nic lepšího neexistuje. Topit to v sobě sice na chvilku pomůže, ale uvnitř se to nahromadí a pak to bouchne. Nebo to vyjde ven jako nějaká nemoc.

Co momentálně děláte během pandemie koronaviru? Jak moc to ovlivnilo vaši práci?

Tak to víte, že mě to trápilo. Odřeklo se tolik turné a koncertů a také jedna naprosto dokonalá dovolená s tchánem po památkách Egypta, kde půl života pracoval na archeologických pracích.

Chystali jsme to dlouho a týden před odletem se nám to zhroutilo. Tak to plánujeme na další rok. To by snad už mohlo jít.

Jinak jsem hodně času trávila s Maruškou. Jak jinak. Tatínek do práce chodil, tak se starala maminka. A musím se přiznat, že mě to učení s ní bavilo. Pak jsme vymýšlely společný program, chodily s pejskama a pekly.

Nemusely jsme tak brzo vstávat a to bylo taky fajn. I když jsem ranní ptáče. Taky mě napadl jeden nový projekt, na kterém si už nějakou dobu pracuju. Takže i takovéto náhlé změny nechají lidi plodit nové věci.

Čím jste chtěla být jako malá holka? Byl váš sen vždy být zpěvačkou? Popřípadě pamatujete si chvíli, kdy jste se rozhodla, že zpěv bude ta cesta?

Nechtěla jsem být zpěvačkou, ale překladatelkou. Vždy jsem zbožňovala jazyky. Zpívat jsem začala, až když se mě můj první manžel, tehdy ještě můj přítel, zeptal, jestli bych nechtěla zpívat v jeho kapele.

Říkala jsem si, že je to v Německu, proto mě nikdo nebude posuzovat podle mého tatínka, a souhlasila. A šíleně mě to začalo bavit. Tak jsem se do toho vrhla, a ejhle… po pár letech to vyšlo.


Související články

Další články