Marta Jandová o krušných začátcích kariéry: Jdu do všeho po hlavě, ale umývání nádobí není pro mě

Za svůj život jste projela kus světa. V 17 letech jste se přestěhovala do Ameriky a v 19 letech do Německa. Kdybyste měla srovnat život/náturu Čechů, Němců a Američanů, v čem třeba vidíte ten největší rozdíl? Má každá země svou verzi takového roztomilého buránkovství?

Já strašně nerada srovnávám a rozdíly většinou nevidím. Všichni jsme stejní, máme třeba jenom jiné zvyky, jiná náboženství, jiné životní představy a vychování, ale všichni toužíme po tom samém. Být milován a milovat.

A když vám je 17, 19… tak se hlavně chceme bavit. To bylo všude stejné. V USA, v Německu i v Čechách. Akorát že v USA jel kapitalismus na plné obrátky, my se oklepávali z komunismu a Německo si pilně pracovalo na svém růstu.

Lidi ale fungovali všude stejně. Když se na někoho usmějete, usměje se ten člověk většinou zpátky. V USA mě bavilo to, že si můžete s kdekým neznámým jen tak popovídat. V Německu zase, jak vše funguje. Já se ráda usmívám, ráda si povídám s lidmi… možná proto jsem to nikdy neměla tak těžké.

V každé zemi jsem jela podle jejich pravidel, naučila se jejich jazyk a stala se součástí jejich mechanismu. To mám ráda.

rozhovor

Marta Jandová pro eXtra.cz: Sebeláska? Když o mně napsali, že jsem buřt, začala jsem se pozorovat

Během začátků své kariéry jste prošla řadou zaměstnání. Které bylo pro vás nejtěžší a z jakého důvodu?

No tak umývání nádobí od rána až do noci mě nikdy moc nebavilo. Nebo rozdávání letáků od 5 h ráno na křižovatkách. To nebylo ani tak legální, jak se pak ukázalo. Ale zase. Byla to práce s lidma. A ty já miluju.

Bavilo mě to i v kanceláři, zvedat telefony jménem té firmy, upravovat šanony a dokonce jsem byla jednou na služební cestě v Praze. Jak říkám - já jdu do všeho po hlavě.

Jak zvládáte s dcerou Maruškou distanční výuku? V čem byste řekla, že je to nejnáročnější? Má to vůbec nějaké klady?

Jak už jsem říkala, mě to fakt baví. Občas sice trošku trpí mé nervy, ale jinak jsem ráda, že můžu být součástí jejího učení.

Je to fajn, když vaše dítě něco ví, co jste ho naučila vy a ne učitelka. A škola není jenom o učitelích. I my rodiče se musíme podílet na výuce.

Nemůžeme to přece nechat jenom na škole. My se snažíme ji učit i mimo. I když se jedná třeba jen o jména stromů a ptáků, o městech a zemích nebo o cizích jazycích.

galerie

Adele nepřestává hubnout: Z otylé zpěvačky je žhavá šelma

Prozradila byste nějaké tipy, jak v této době zabavit děti? Jak trávíte s dcerou společný čas?

Dělat s nima všechno. Vařit, uklízet, žehlit, vyzkoušet doma nějaké školní kroužky… prostě je nechat být víc součástí. A věnovat jim čas.

Nejen pustit jim pohádku, ale koukat se s nima. Smát se s nima. Jde to strašně rychle, a proto bychom si jich měli co nejvíc užít. Zvlášť když nám pandemie dala tu možnost.

+ Dalších 5 fotografií

Nicole ze Zrádců se vysmála Andree Bezděkové, že ji nepoznala: Ta to nevydýchala