Markéta Konvičková o prvním pohlavním styku: Panna jsem byla do devatenácti

Je to taková trošku indiskrétní věc, ale promiň, mě to strašně zaujalo v jednom z rozhovorů. Prosím tě, ty jsi byla… jak se to řekne? Ty jsi byla panna do devatenácti? A to mi řekni, jak se v tomhle tom světě muzikantským, protože jestli jsou někde zvířátka…

Právě, že proto, proto jsem byla jako. Tak, tak jsem nacházela důvěru, tak dlouho k někomu, potom co jsem viděla kolem sebe, že to tak vlastně trvalo. Já jsem šla proti proudu vlastně. Takže to bylo jenom číslo nějaké jako, ale já jsem prostě jako vždycky spíš hledala tu důvěru jako v toho partnera a nikdy jsem neměla jako tendenci být ta, která prostě přijde na večírek a bude tam střídat partnery. Nikdy jsem to ani vlastně nezažila a ani to jako nemám pocit, že bych to chtěla dohnat.

A věřili ti to? V téhle době je to tak neuvěřitelný.

Ani ne asi, ale já si myslím, že jsem se ani jako nebavila.

Bylo to v době po SuperStar...

Takže já už jsem zpívala a byla jsem právě už v takovým tom světě úplně jiném než jako. Nebo jiném, jako v tom dospělejším světě. No a tím pádem jsem jako neměla pocit, že o něco přicházím nebo ani dneska, když to jako mám zpětně zhodnotit, tak nemám pocit, že jsem tím číslem jako, že mi bylo devatenáct nebo vám je patnáct nebo vám je čtrnáct, jako, že to něco ovlivní v tom důsledku, jaký kdo je, jako ve finále.

zpověď

Markéta Konvičková o svatbě i odloučení od fešného snoubence: Někdy je to náročné

Takhle, trošinku těžší to bude mít tvoje dcera Amálka. Pokud přijde třeba v patnácti, že má kluka, kterýho miluje, a jak to s ní budeš řešit.

No já budu úplně tak jako přirozeně prostě. Budu ráda, když za mnou, přesně, přijde a třeba řekne, že já nevím, že chce poradit, nebo že se chce nějak chránit nebo prostě jako určitě, ale já jako nebudu ta, která jí bude říkat prostě co má dělat. Od 15 ti do 19 ti. Čím víc mi lidi říkají, že něco nemám, tak já jsem úplně v protiproudu. Jako já jsem vždycky.

No tak mi přijdeš právě taková velká jako zemitá holka, která si jako nenechá nic líbit.

No, takže já jí to nemůžu říct vlastně. Já ji nemůžu říct ne, takže ona se musí naučit to, co se moje mamka naučila se mnou, vždycky mi říkat jako ten opak. Já jsem třeba řekla: Mamko, já už nemůžu, já už nechci studovat tu vysokou školu a ona mi řekne místo toho: Tak už to dodělej, tak to. Tak ona mi řekne: Tak víš co? Tak to nedělej. A já: Ne tak já to teda fakt už dodělám. Já prostě jsem si řekla, že tu školu prostě vystuduju, tak já ji prostě udělám. A mamka: Ne, ne Markétko, kdyby ses měla trápit prostě, raději to nedělej. Raději to… No tak jestli bude moje dcera po mně, tak budu vědět, jak s ní mluvit. Jestli nebude po mně, tak jsme v prdeli.

Stálo to za to? Bylo to? Byl to ten pravej?

Ne. Ale jakože stálo to za to, byl hodný, byl milý všechno. Věřili jsme si. Já jsem věděla, že jako tam to může být, ale rozešli jsme tak jako, že bychom asi spolu neskončili do dnes, no.

Uvedla Markéta Konvičková pro Lifee. Celý rozhovor si můžete přečíst i poslechnout ZDE.

+ Další 4 fotografie

Tuňák mi zničil hru, tvrdí Martin ze Zrádců. Odsoudil Honzův hysterák a odhalil, jak moderátora snášeli ostatní