Marihuana bez trestu, ale pořád bez trhu. Jaké změny přinese novela trestního zákoníku?

Vesměs se dá říct, že české zákony o pěstování, držení a užívání marihuany jsou stále mírnější. Ještě do roku 2010 se trestalo držení prakticky jakéhokoliv množství. První zákonné limity stanovila až novela z téhož roku. Řadu jednání definovala jako přestupky, a jejich okruh nynější novela ještě rozšiřuje. Často se v souvislosti s ní hovoří o dekriminalizaci marihuany – od roku 2026 přestane být mnoho z těchto jednání posuzováno jako přestupek. Jde sice o důležitý milník, ale úplná legalizace je stále ještě daleko.

„Za mě je to rozhodně krok správným směrem,“ hodnotí novelu Mikuláš Halás (ODS), advokátní koncipient a zastupitel Prahy 2, který letos kandiduje do Poslanecké sněmovny a konopné legislativě se dlouhodobě věnuje. „Jde spíše o dekriminalizaci než oegalizaci. Ale i tak jsem rád, že sněmovna návrh oproti původní verzi rozvolnila. Přesto mě napadají možná vylepšení. To, co bylo schváleno, není špatné, ale myslím si, že se mohlo jít ještě o něco dál,“ doplňuje. Mimo jiné ho trápí definice počtu rostlin a povoleného množství.

závislosti

Samoléčba alkoholem, konopím nebo léky proti bolesti je v Evropě běžná praxe. Pomoc existuje, upozorňuje Národní linka pro odvykání

Konopná amnestie

Jaké konkrétní novinky tedy novela trestního zákoníku přináší? Zjednodušeně řečeno, alfou a omegou je dekriminalizace držení a pěstování konopí pro vlastní spotřebu. Zákonný limit byl stanoven na tři rostliny a držení až 100 gramů sušiny bez vyvození trestní odpovědnosti. Ani při jeho překročení nepůjde o trestný čin, ale pouze o přestupek. Pěstovat si rostliny může každý starší 21 let. Podle Haláse je však taková úprava problematická hned z několika důvodů.

„Průměrná rostlina může nést nějakých 200–300 gramů. Samozřejmě jsou i takové, co dají jen 100 g, ale slyšel jsem i o rostlinách s výnosem kilo a víc. A to se s limitem tří rostlin a 100 g úplně nepotkává,“ upozorňuje a přichází s vlastním řešením: „Dávalo by smysl nastavit to podle skutečně sklizeného množství. A aby člověk, který se dostane přes povolený limit, měl možnost nadbytek beztrestně odevzdat. Podobně jako když se dělají zbraňové amnestie – najdete po dědečkovi pistoli, odnesete ji na policii a bez postihu ji odevzdáte.“

Konopí

Alena Schillerová v pěstírně konopí. Mlsné grimasy i radostný výraz s pytlem trávy

Stanovení věkové hranice

Dalším zarážejícím aspektem je stanovení věkové hranice na 21 let, i když podobná legislativa v zahraničí často operuje s obecnou hranicí dospělosti. Její zakotvení překvapilo i Mikuláše Haláse, který ji ale považuje za výsledek koaličního kompromisu. „Beru to tak, že je to droga, byť měkká, a zákonodárci asi chtěli dát najevo, že člověk ve 21 letech je vyspělejší než v 18. Ale úplně to nedává logiku, protože u alkoholu je hranice 18. Já osobně bych byl s osmnáctkou v pohodě,“ dodává.

Co bývá novele vyčítáno, je fakt, že prakticky nijak nereaguje na to, že se marihuana obchoduje především v rámci černého trhu. Tím, že operuje výlučně s institutem vlastní spotřeby, sice pamatuje na samopěstitele, ale ignoruje osoby blízké, „známé známých“ i situace, kdy si jedinec konopí pěstovat nechce. Zároveň se tím nevytváří prostor pro sdílené nebo komunitní formy pěstování, které by mohly částečně suplovat potřeby těch, kdo nemají vlastní zázemí. Vzniká tak mezera mezi legislativou a realitou běžnou společenskou realitou.

„Je to nastavené tak, že si člověk může pěstovat jen pro svou vlastní potřebu. To znamená, že když bych si chtěl vypěstovat rostlinu s partnerkou, vlastně by to nešlo, protože už bych to poskytoval někomu jinému. Nemohl bych třeba udělat mast a dát ji dědečkovi na křečové žíly. Kdybychom byli tři spolubydlící a chtěli si společně vypěstovat kytku, mohli bychom být bráni jako organizovaná skupina a dostat vyšší sazbu trestu. To je za mě absurdní. Přitom to jsou úplně běžné a logické situace,“ vysvětluje Mikuláš Halás.

POLITIKA

Emma Smetana promluvila o volbách: Žádná perfektní strana neexistuje, jen menší zlo

Bezprizorní černý trh

Dalším problémem je černý trh samotný. Novela ve stávající podobě znamená, že z prodeje stát nebude inkasovat daňové příjmy, jako je tomu třeba v Kanadě, kde zároveň může kontrolovat kvalitu. Naopak zkušenosti z Lucemburska ukazují, že samotné povolení domácího pěstování nevede k útlumu černého trhu. Funkční modely přitom v zahraničí existují – Nizozemci mají coffee shopy, Němci zase konopné kluby a Kanada plnou legalizaci se státem regulovaným prodejem.

„Za mě je ideální kombinace samopěstování a licencovaného prodeje. To by bylo dostatečné a pomohlo by to právě boji proti černému trhu,“ míní Halás s tím, že konopné kluby v německém stylu nepovažuje za vhodné řešení. „Licencovaný prodej by měl smysl. Musel by ale být nastavený tak, aby cena byla konkurenceschopná černému trhu. Stát by z toho získal peníze, měl by kontrolu nad kvalitou a uživatel by věděl, co si kupuje. To by mělo pozitivní dopady i v jiných oblastech, protože dnes stát vydává obrovské peníze na potírání drogové kriminality,“ uzavírá.

GLOSA: Ve Zrádcích vás smete i jedno špatné gesto. Když chceš být oblíbený, skončíš podezřelý