Malý pitaval z velkého města: Jaké byly honoráře hereckých hvězd?

Pane Jiří Krampole, když se vás někdo zeptá na seriál Malý pitaval z velkého města, co se vám jako první vybaví?

„Hlavně to, jak nás to natáčení všechny bavilo. A že jsem měl hezkou, vděčnou roli. Navíc to nebyl žádný ‚angažák‘ typu ‚Čest práci, soudruzi!‘. To se tam neobjevilo. Příběhy vesměs vycházely ze skutečných případů. A lidem se to líbí dodneška. Zase to teď reprízují a má to velkou sledovanost. Vzpomínám na to jako na báječnou práci s výbornými kolegy.“

Slyšel jsem, že vás často kvůli vaší roli kriminalisty Libora Krejcárka na ulici zastavují policisté a vtipkují s vámi. Je to pravda?

„Stává se mi to. Zastavují mě a říkají: ‚Nazdar, Krejcárku!‘. Potěšilo mě, že mi jak staří, tak mladší policisté tvrdí, že to je seriál, který se možná nejvíc blíží realitě. Samozřejmě některé případy se řeší i dva roky nebo déle, což by na obrazovce nešlo, jinak jsme prý nebyli vůbec daleko od skutečnosti.“

Pomohla vám někdy u strážců zákona popularita z Pitavalu?

„Párkrát nám odpustili pokutu, třeba za špatné parkování. Když mě uviděli, jen mávli rukou s tím, že Krejcárek může jet.“

Vlastimil Hašek, který hrál nadporučíka Rudolfa Pekaře, měl prý v té době již potíže s pamětí a všude si musel nosit taháky. Vybavujete si to?

„To je asi nesmysl. Sklerózou opravdu netrpěl. Ale měl velký respekt z režiséra Jaroslava Dudka, a to přesto, že byli spolužáci. Vlasta byl naopak vždy perfektně připravený. Možná se bál, že by mu z nervozity vypadla paměť, tak si všude nosil texty s sebou, ale špatně na tom rozhodně nebyl.“

Problém se světlem

Zažil jste tehdy na place i Rudolfa Hrušínského

„To byl jeden z nejhezčích zážitků z celého natáčení. Při příchodu se mě ptal, jestli umím text. Odpovídal jsem mu, že doufám, ale na plac jsme ve skutečnosti chodili všichni připravení perfektně. A on že taky doufá. Když to slyšel režisér, říkal, že se bude točit do doby, než nám vypadne text. A na první dobrou jsme pak sjeli šestnáct stránek scénáře. A to jsem měl obrovskou trému a respekt z pana Hrušínského a říkal jsem si, že jestli to před ním zkazím, tak jsem blbec, kterého svět ještě neviděl. Ale on hrál i za mě. Stačilo se na mě podívat a donutil mě být dobrý. Měl jsem tu čest být tam i s panem Kemrem To se to pak hraje s takovými personami!“

Jaký byl Michal Pešek, benjamínek vyšetřovacího týmu, který hrál postavu Jiřího Otradovce?

„On byl roztomilý. Opravdu to byl benjamínek plný naivity. Typově nás vybrali opravdu hodně barevně, aby se to nikde neslévalo. Dudek mě skvělý cit, perfektně obsadil všechny role, mělo to hlavu a patu.“

Policejní služebna byla skutečná, nebo v ateliérech?

„V ateliérech v Hostivaři. Museli nás líčit skoro nabílo, aby se nemuselo přesvěcovat. Jinak bychom měli přepálené obličeje. V tom světle, které se tehdy používalo, bychom vypadali červeně jak sovětský prapor.“

Hráli v seriálu malé role detektivů na poradách a v budově služebny i nějací skuteční policisté?

„Pokud vím, byli to všichni komparsisté. Ale režisér Dudek měl několik odborných poradců, aby byl seriál věrohodný. Na to dbal i Jaroslav Dietl, který často chodil na natáčení. Bohužel krátce po první sérii umřel.“

Bylo při natáčení napětí?

„Naopak, na place všechno probíhalo ve velké pohodě. Režisér jedinkrát nemusel zvýšit hlas. Nikdo nedělal žádné průšvihy.“

Honorář

Pamatujete si na svůj honorář?

„Za první sérii, což bylo deset dílů, které jsme natáčeli půl roku, jsem dostal 68 tisíc korun hrubého. Nemohli jsme si stěžovat. Podle mě jsme všichni měli zhruba stejně, nikdo nebyl přeplácený. Možná víc dostali pan Hrušínský s panem Kemrem, ale ti zase měli jen pár dní natáčení.“

Musel jste předtím absolvovat trénink se zbraní? Nebo školení s policisty?

„Měli jsme pár sezení s kriminalisty, kteří nám radili. Sám jsem už tehdy hrál ve spoustě detektivek, chodil jsem na střelby, na trénink rvaček a podobně, takže jsem měl za sebou nějaké zkušenosti.“

Většina lidí si vás nejvíc spojuje právě s Pitavalem nebo s pořadem Nikdo není dokonalý Vy sám máte ale nejradši úplně jinou svou práci.

„Panu Dudkovi i Dietlovi jsem strašně vděčný za příležitost v seriálu Synové a dcery Jakuba Skláře. Byla to krásná role, moje životní.“

Na podzim bude pokračovat seriál Kameňák, v kterém hrajete. Jakou další práci máte před sebou?

„Čeká se na natáčení filmu Tomáše Magnuska, v němž měl hrát i Karel Gott, který ale už točit nechce, tak místo něj obsadili Josefa Laufra. Čekáme, až režisér dotočí nějaký slovenský seriál a začne se to připravovat.“

Nedávno jste byl na večírku k osmdesátinám Karla Gota (79). Co jste mu popřál?

„Bylo to dojemné a nenásilné. To se Ivaně (43) moc povedlo, jak to zorganizovala. I Karel byl bezvadný. Jak zpíval Když jsem já byl tenkrát kluk, většina lidí uronila slzu. A já taky. Byl to doják. Když jsem mu přál, připomněl jsem mu, že jedna ruská herečka hrála v divadle až do sto sedmi let. Není tedy důvod, aby takový mladý šikovný kluk nezpíval ještě dalších sedmadvacet roků. Není třeba si zoufat.“

Řadu let jste byl jednou z hlavních tváří televize Prima, než vám pořad Nikdo není dokonalý napodruhé a definitivně zařízla. Jak na to vzpomínáte?

„Byly to hezké časy. Prima se o mě krásně starala. Čtrnáct let mě živila, tak nevím, proč bych měl o té televizi mluvit blbě. Jen se mě trochu dotklo, že když bylo nedávno výročí Primy, říkali, že se tam natočila řada úspěšných pořadů, jmenovali všechno možné, ale o Nikdo není dokonalý ani zmínka. A to přesto, že ten pořad měl největší sledovanost v dějinách televize Prima. Zábavný pořad s jedním bláznem, jako jsem já, který tam kecá nesmysly, měl pravidelně dva miliony diváků. A doteď to na kanálech Primy běží i třeba patnáctkrát za týden.“

+ Dalších 10 fotografií

Bolestná zpověď Moniky Binias: S o 24 let mladším Petrem přišli o dítě. Bojovala i s tchyní