Přízvisko Malostranská hraběnka Slávce Budínové vymysleli kolegové a známí zejména proto, že milovala starožitnosti a Malou Stranu, kde v domku U bílé botky bydlela.

Byla skutečně vynikající herečkou, ale všichni kolem ní museli trpět její rozmary. Když nebyla spokojená se svým kostýmem, házela vším, co jí přišlo pod ruku. Nebyla-li dostatečně připravena na zkoušku role, vymlouvala se na nevolnost či bolest hlavy. Dost možná, že za jejími výkyvy nálad stál alkohol, jemuž holdovala a kvůli kterému ji pronásledovaly šílené představy o tom, že ji ve spánku v domě navštěvuje zloděj a strhává obrazy ze zdí.

Rodačka z Ostravy se narodila 21. dubna 1924 a její cesta k divadlu nebyla jednoduchá. Studovala obchodní akademii, školu ale přerušila druhá světová válka, a tak nastoupila do zaměstnání. Pracovala jako sekretářka ve Vítkovických železárnách a před nucenými pracemi v Německu ji zachránila herečka Marie Rýdlová. Ta jí poté zařídila i to, že byla přijata do divadla. Slávka se ještě potýkala s nesouhlasem otce, který nakonec s nelibostí svolil.

Po angažmá v Ostravě, kde dostávala jen role naivek, přešla do Pardubic, následně do Olomouce a nakonec zakotvila v Divadle E. F. Buriana v Praze.

Ve filmu debutovala v roce 1952 v Anně proletářce. Větší role ji potkaly až v šedesátých letech. Za zmínku stojí filmy Dívka se třemi velbloudy, Vražda v hotelu Excelsior, Noc na Karlštejně, Můj brácha má prima bráchu a Brácha za všechny peníze nebo Léto s kovbojem.

V osobním životě se herečce příliš nedařilo. Chovala se prý povrchně a odtažitě a nebyla proto oblíbená u kolegů.

Asi jedinou velkou láskou jejího života byl režisér Ivo Toman, za něhož se ve třiapadesáti letech provdala. Jejich manželství fungovalo zejména díky Tomanovi, který byl kliďas a Slávce se dokázal podřídit. Když v roce 1994 zemřel, herečka nesmírně trpěla a propadla alkoholu. Ke konci života ji začalo trápit srdce a musela také podstoupit onkologickou operaci. Krátce před smrtí se nechala pokřtít – když ji v nemocnici navštívil páter a sdělil jí, že Bůh křtem odpouští všechny hříchy, odpověděla: „Jé, to jsem ráda, já jich mám.“ Po měsíčním pobytu v nemocnici zemřela v poslední červencový den roku 2002.