Luděk Sobota (76) prodělal svou vlastní smrt: Podruhé už bych to nechtěl zažít, je to morbidní

Jáchym jede

Pane Soboto (76), zastavují vás lidé na ulici už spíš kvůli Okresnímu přeboru nebo stále ještě víc kvůli filmu Jáchyme, hoď ho do stroje

„Řekl bych, že stále ještě převažuje Jáchym.“

Je pravda, že Ladislav Smoljak nebyl spokojený s vašim výkonem v roli automechanika Františka Koudelky?

„Scénáristé Zdeněk Svěrák i Ladislav Smoljak chtěli, abych tam hrál. Režíroval to ale Oldřich Lipský a protože ten mě nechal improvizovat, vymýšlel jsem si tam všelijaké věci, které se Smoljakovi vůbec nelíbily. Byl to původně profesor matematiky, byl akurátní, se Svěrákem si lpěli na svém vlastní textu. A já jim ten text docela naboural. Když jsme šli z premiéry po schodech z kina Blaník na Václavském náměstí, řekl mi: ‚Tys nám ten film zničil!‘“

Usmíření

Přestal se kvůli tomu s vámi bavit?

„Naopak, my jsme spolu dál psali scénky a dokonce jednu celou hru, kterou nám ovšem v Semaforu nevzali, tak se pak hrála na zájezdech. Byli jsme ale dál kamarádi. Tohle pro náš vztah nic neznamenalo.“

Vzpomenete si ještě, které věci z filmu jsou konkrétně výsledkem vaší improvizace?

„Už je to dávno. Před časem jsem si na jednu vzpomněl a vyšlo to v novinách. Pak mi to ale hodně vytýkal Zdeněk Svěrák, že zrovna to napsali se Smoljakem oni. Celé se to zmotalo tak, že dodnes vlastně nevím, co bylo jejich a co ode mě.“

V posledních letech dostáváte už méně těch zábavných a víc vážnějších rolí. Vyhovuje vám to tak?

„Televize toho po mně naštěstí už moc nechtějí. Taky už jsem dost starej. Je pro mě dost namáhavé natáčet. Vážné role mi ale problém nedělají, naopak jsou pro mě skoro snazší než ty komický. Dělat legraci není žádná sranda.“

Stáří

Stále ale pracujete?

„Jezdíme na zájezdy, v Semaforu hrajeme dvě věci a pak tam mám výstup i ve hře Jiřího Suchého Už toho ale není tolik. Nemá cenu se za něčím honit a za penězi už vůbec ne.“

Čím jste si v poslední době udělal radost?

„Vyšla mi teď knížka Holé a trapné dýchání. Je to rozdělené na dvě poloviny, ve druhé jsou ukázky toho, co jsem psal sám nebo s Miloslavem Šimkem a dalšími, v té první různé vzpomínky na dětství, natáčení a podobně. Začíná to holotropním dýcháním. To je založené na tom, že se vám za čtyři hodiny promítne celý život, od narození až po smrt.“

Zkusil jste to?

„Byl jsem na tom jednou a byl to velký zážitek. Podruhé bych na to ale nešel. Je to až moc morbidní. Byl jsem tam jak v prenatálním stavu, to jsem byl jako kapr v rybníku, tak po smrti. Podle toho jsem nazval knihu, je to vtipná slovní hříčka.“

+ Dalších 6 fotografií

Filip Turek se tvrdě opřel do Fialy: ODS zradila svoje voliče a on je toho absolutní příklad