Smolař, Oskar, Křidýlko nebo stehýnko, Jeden hot a druhý čehý či série komedií o četnících ze Saint Tropez. To je jen několik z titulů, v nichž Louis de Funes vynikal nejen slovně, ale i nonverbálně – gesty a mimikou.

Louis začínal jako klavírista v pařížském baru. I tam při hře rád koulel očima a špulil rty, a když viděl, že má úspěch, pokračoval v tom dál. Jednoho dne jej napadlo, že se přihlásí do hereckého kurzu. A dobře udělal. Po nějakém čase totiž dostal nabídku na menší roli ve snímku Napříč Paříží, v němž se objevil vedle Jeana Gabina.

Hvězdou se Funes stal až jako padesátiletý. Jeho největší obavou bylo, že nebude nejlepší. Ale byl fenomenální. U nás měl veliký úspěch a velkou zásluhu na tom měl i František Filipovský, jehož dabing byl podle mnohých lepší než originál. Funes se s ním chtěl dokonce setkat, ale tehdejší režim to zakázal.

Co se týká jeho soukromého života, byl ženatý s Jeanne Augustine Barthelémy de Maupassant, s níž měl dva syny – Patricka a Oliviera. První manželství s Germaine Eloide Carroyer, kterou si bral jako dvaadvacetiletý, nevydrželo. V té době nebyl schopen své ženě a synovi Danielovi zajistit pravidelný přísun financí a Germaine mu to vyčítala. S prvorozeným synem se přestal stýkat po rozchodu s jeho matkou. Jednou se přeci jen střetli, ale nikdo neví, jak jejich setkání dopadlo.

Svou druhou ženu Jeanne Funes miloval. Odmítal kvůli ní i role nevěrníků, a když za ním přišla fanynka, snažil se ji slušně odmítnout. V roce 1967 koupil zámeček nedaleko Nantes, kde Jeanne jako malá bydlela. V té době se ale herec začal bát o své soukromí a bezpečí své rodiny, a tak nechal sídlo proměnit v pevnost. “Na okenicích jsme měli drobné detonátory. Kdyby se je někdo pokusil zvenku násilím otevřít, odpovědí by mu byl menší výbuch," prozradil syn Patrick.

O svou rodinu se herec bál kvůli anonymnímu dopisu, který jednoho dne dostal. Stálo v něm, že moc vydělává a že to jeho nejbližší odnesou. Vyděrač dokonce Funesovi vyhrožoval i telefonicky, chtěl po něm přesnou sumu peněz a žádal, aby je donesla sama jeho manželka do jisté kavárny. Jeanne, s policisty v zádech, se tedy vydala s taškou plnou nastříhaných papírků na místo určení. Pro kabelu si tehdy přišel vyděračův prostředník, samotného strůjce anonymu se vypátrat nepodařilo.

Filmové postavy, které Funes ztvárňoval, byli mrzutí cholerici. Takový ale podle slov jeho synů ve skutečnosti nebyl. Vymstila se mu ale touha dohnat roky, kdy nebyl hercem, a tak v posledních letech života natáčel jeden snímek za druhým. Ačkoliv jej všichni prosili, aby zvolnil, neuposlechl. V roce 1983 v osmašedesáti letech zemřel na infarkt.