Linda Štucbartová: Je hrozně důležité, aby ženy byly vidět a slyšet

Vy jste už podruhé ambasadorkou projektu Huawei a Hospodářské komory Women in Tech. Jaký byl letošní ročník?

Byl neuvěřitelný v tom, jak úžasné projekty se sešly. Podpořili jsme jich téměř dvojnásobek oproti loňsku a byly to projekty jak hodně pokročilé, tak projekty v začátku. Oběma typům umíme pomoci a v tom je nastavení celého konceptu skvělé, osvědčilo se nám pracovat zároveň s rozvinutými i začínajícími projekty. Za sebe říkám, že jsem velmi spokojená.

Pády a překážky na cestě

Společným tématem projektů, kterým se věnujete, je mimo jiné posilování ženského sebeuvědomění a rozvoje potenciálu. Takže jak na tom české ženy jsou?

Vnímám, že jsme sebevědomější, že si umíme říct o slovo, že dostáváme více prostoru. Je hrozně důležité, aby ženy byly vidět a slyšet. Ale na druhou stranu musím říct, že se ke mně dostala statistika, která říká, že polovina Čechů nedokáže spontánně zmínit žádnou inspirativní ženu, a to je neuvěřitelně smutné. Přitom zároveň tři ze čtyř lidí souhlasí, že ženy ve vedoucích funkcích jsou zásadním vzorem pro mladé dívky. Proto je nutné ženské podnikatelské projekty a příběhy šířit a představovat. Je ale také třeba narovinu ženám přiznávat, že ne vždy jejich nápad uspěje. A já své neúspěchy s děvčaty ve Women in Tech sdílela. Na každé cestě potkají spoustu pádů, zatáček a překážek.

Nejsou právě ty pády a překážky tím, co ženy odrazuje?

Určitě ano. Podívejte se na rozdíl mezi ženami a muži. My ženy jsme k chybám, a hlavně samy k sobě, mnohem kritičtější. Zjednodušeně řečeno, a s dávkou nadsázky samozřejmě, u mužů za úspěch může vždy muž a za neúspěch tým. U žen za neúspěch může ona sama a o úspěch se podělí s týmem. Po debatě s jednou z účastnic jsme pochopily, jak složité je podnikání a realizace nápadů pro matky samoživitelky. Protože i když se zrovna nedaří, příjem je třeba a složenky se musí platit. A tady vzniká další bariéra, ženy potřebují velkou jistotu.

A potřebná je pro nás ženy i podpora rodiny, je to tak?

Je to tak. Známe podnikatelské příběhy s dovětkem, že největší úspěch zaznamenali ti, kteří do toho šli po hlavě. To je ale velmi často postup mužů, kteří třeba péči o rodinu, o děti nebo o starší rodiče až brutálně přehodí na svoji partnerku. Svému nápadu obětují vše a díky tomu se rychle posunou. Ženy jdou krůček po krůčku, raději se nejdřív osmělí, namočí si kotníky, pak lýtka, pak kolena a testují, zda jim to vyhovuje. Logicky potom ale progres není samozřejmě tak velký, a co si budeme nalhávat, ani mediálně nejsou takové příběhy vděčné.

V letošním ročníku Women in Tech se sešly zajímavé a opravdu velmi různorodé projekty. Který vás nejvíc zaujal?

To nemohu říct, to je jako kdybych si měla vybrat, které dítě mám raději! Právě ta různorodost byla velmi obohacující a ukázala, jak ženy k technologiím přistupují, a že je lze využívat bez ohledu na to, na co se projekty zaměřují. Začněme u oceněných projektů. Speciální ocenění a cenu Hospodářské komory získala Jaroslava Šnejdarová a projekt Wo Mum, který je inovativní ohledně těhotenské a mateřské módy. Mezi finalistkami se dále umístila Petra Doubková s pracími papírky EcoHaus. Ty jsem sama vyzkoušela a těším se na rozšíření řady na ekologické výrobky péče o domácnost. Už máte aplikaci Preventivka? Právě Adéla Sedláčková nás upozorňovala, jak je důležitá prevence v péči o zdraví. A oceněnou finalistkou je i Marie Froulíková, která stojí za projekty Kudykampus a Safezóna. Oba projekty se věnují podpoře teenagerů. Sami vidíte, že rozhodování nebylo vůbec jednoduché. Sama jsem vyzkoušela koncept fasciálního cvičení od Vladimíry Steinové v rámci projektu Pohybem k pohodě, protože cvičit je opravdu potřeba. Těším se, že ještě uslyšíme o projektu Evy Dubinské Skills4 Future, který má za cíl podporovat inovativní myšlení již na základních školách. V článku jsem zmínila problematiku Femtech, tak do této kategorie spadá projekt Anety Klečky Femvie, který nabízí podporu ženám v každé fázi života ženy. A jak se říká to nejlepší nakonec - oceňuji i projekty Martiny Staimmer Zen Space nebo Lenky Titové Volný-termín, které pracují s komunitami a propojují poskytovatele služeb a zájemce. Aneta Klečka se projektu účastnila z Velké Británie, Martina Staimmer z Nizozemí. A slavnostního vyhlášení se jako host účastnila i expertka na budování ženské technologické komunity, Margaux Miller z Kanady.

Srdcový projekt sebeobrany

Sama stojíte za celou řadou projektů, a to úspěšných projektů. Když nějaký nový rozjíždíte, trpíte nervozitou?

I neúspěšných, je třeba říct! Ne vždy se mi vše povede, to musím přiznat. Ale i neúspěchy pro mne byly poučné. Nervózní jsem a bojím se vždy, ale hledám, jak nervozitu přetavit do pozitivna. Obávám se vždy, jaká bude zpětná vazba, zda mě to posune, zda se bude projekt líbit. Chci uspět, chci do toho dát to nejlepší a kus sebe, pak to musí být vidět.

Který váš projekt je nejvíc srdcový?

Hodně žiji projektem Sebeobrana pro všechny a stále se hodně věnuji vztahům s Izraelem, propojování Česka a Izraele, což je nyní pochopitelně velmi náročné. V roce 2023 jsem uspořádala již třetí ženskou podnikatelskou misi do Izraele a společně s Nadačním fondem Neuron jsme podpořili 11 mladých vědců a vědkyň, kteří odjeli do Izraele na stáž. Jenže pak propukla válka a na nás teď je, abychom Izraeli jeho podporu vrátili. Proto jsem uspořádala fundraisingové akce na podporu konkrétních vzdělávacích institucí a jsme plně připraveni, až válka skončí, naše vzájemné vztahy prohlubovat. Zvažujeme také, že bychom pozvali izraelské vědce a vědkyně, podnikatelky a podnikatele k nám do Česka.

Zmínila jste projekt Sebeobrana pro všechny. Řekněte o něm víc.

Je to projekt, kterému jsem letos dala téměř vše. Společně s dcerou jsme realizovaly 52 workshopů a proškolily téměř 700 lidí! Projekt se ukázal jako obrovsky přínosný v oblasti prevence nárůstu agresivity, kterou bohužel sledujeme v našem okolí. Kromě firem a veřejné správy jsem ho proto prezentovala i těm, kteří jsou nejzranitelnější, třeba seniorům či osobám se zdravotním postižením. Projekt je hodně o vztazích a komunikaci a já v něm vidím paralelu s ženským podnikáním v tom, že záleží na tom, jakými lidmi se obklopujeme a jak si dovedeme říct o pomoc. Vlastně všechny moje projekty směřují k budování silných komunit tak, aby se nám všem dařilo a posouvali jsme se dopředu.