Linda Rybová jako alkoholička Blanka v Ulici: Při scéně s Antabusem jsem chtěla zvracet celou dobu

Lindo, vy sama údajně alkohol téměř nepijete, což mezi umělci nebývá úplně běžné. Bylo to tak vždy, nebo jste k tomu procesu časem "dozrála"?

Nepoužila bych slovo dozrála, protože mi alkohol vlastně nikdy nechutnal. V mládí jsem alkohol normálně pila, ale hlavně proto, že pili ti ostatní. Byla to slavná 90.léta, já studovala konzervatoř a všechno bylo hodně uvolněné.

Jenže mně bylo vždycky vlastně celkem jedno, jestli piju nebo nepiju. Takže jsem pak mnoho let nepila vůbec. Teď si výjimečně s kamarádkami dvojku vína dám. Teda dávala, když ještě bylo možné setkat se někde v baru.

Nejsem striktní abstinent. Ale poslední dobou mi z alkoholu není dobře fyzicky ani psychicky, takže se mu spíš vyhýbám. Problém by, kdyby mi alkohol chutnal jako mléko nebo čokoláda.

Z čeho tedy čerpáte, když máte zahrát Blančiny opilecké scény?

V první řadě jsem si přečetla podklady k tématu, které jsem dostala od dramaturgů. Pak jsem také znala pár lidí ze svého okolí, kteří mají s alkoholem větší zkušenosti než já.

Ve svém okolí jsem si vybrala tři osoby, které pijí často nebo jsou konkrétně opilé. Přes fyzické projevy a jejich vizualizace jsem se snažila dostat k těm psychickým prožitkům. A to se pak snažím zahrát.

Naopak z vlastní zkušenosti znám Blančiny psychické propady. Je to hodně citlivá žena a ke všem problémům je hodně senzitivní. To ji strhává do těch vod, kde začíná být labilní. Tomu se snažím dokázat porozumět, navodit si ten pocit, pak ho znásobit a zahrát.

ulice

Alkohol v Ulici dohnal Blanku na pokraj života: Nešpor varuje ženy, zvyšujete si riziko rakoviny prsu

Měla jste příležitost Blanku zahrát i podle sebe?

Určitě ano, ráda trochu improvizuji. Třeba když jsme točili ty „veselejší“ opilecké scény, vymýšlela jsem si různé etudy s kabelkou, na žaluzie si hrála jako na harfu atd. To mě baví, protože v tu chvíli je to jako při představení.

Občas neříkám texty přesně tak, jak jsou napsané, snažím se hlavně myslet a vnímat ostatní a situaci. Pak je to živé. Cením si toho, že tuhle volnost v Ulici mám.

Takže upravujete scénář?

Scénář jako takový výjimečně, protože na to, že je to denní seriál, což prostě má své limity, je moje linka opravdu dobře napsaná. Občas se spolu s kolegy a režisérem domluvíme, že něco škrtneme nebo upravíme.

Třeba když jsme točili scénu, jak Blanka přepije Disulfiram (Antabus), jsem s režisérem domluvila, že bych chtěla zvracet celou scénu, i když tam není napsaná. Ale já si předtím pozjišťuji, co se v další situaci děje.

Dozvěděla jsem se, že v této situaci člověk hlavně šílené zvrací. Chápu, že není příjemné se na to dívat a poslouchat to, také je technicky složitější to natočit, co byl asi i důvod, proč to tak nebylo napsané, ale je to realistické. Té scéně to dodalo i jistou dramatičnost.

ulice

Tajemné polovičky, které si hvězdy Ulice hýčkají doma: Fešný vousáč, rapper nebo krásná zrzečka

V případě některých témat diváci zaměňují seriálovou fikci s realitou. Je tomu tak i tentokrát v případě Blančina alkoholismu?

Často slyším, že musím být úplně opilá, když hraji Blanku. Ale upřímně opravdu bych ráda viděla někoho, kdo by byl schopen odříkat 40 stran textu, a být u toho na mol. Já bych si osobně nedala před představením ani deci vína.

Známí mě zastavují a říkají, že se jim Blančina linka líbí. Stalo se mi v obchodě, že mi nechtěli prodat víno. Jenže oni mi tykali a chtěli po mně občanku, takže si myslím, že s Blankou to možná ani nemělo nic společného. Spíš s tím, že jsem měla roušku a vedle mě stála moje šestnáctiletá dcera.

Pravděpodobně měl někdo pocit, že jsme dvě příliš mladé holky, které se jdou opít vínem.

+ Další 3 fotografie

Tuňák mi zničil hru, tvrdí Martin ze Zrádců. Odsoudil Honzův hysterák a odhalil, jak moderátora snášeli ostatní