Lenost versus únava. Kdy si vynadat a kdy sám sebe omluvit?

Spousta lidí omlouvá svou lenost únavou. Přitom nemusí lhát, protože nedostatkem energie trpí každý druhý člověk. Jedná se ale většinou o přechodnou únavu, která je obvykle spojena se změnou ročního období nebo krátkodobou tělesnou slabostí. Pak ještě existuje únava chronická, kdy je člověk opravdu hluboce vyčerpán a problém mu dělá třeba i zvednout ruku.

Problémy s vyčerpáním jsou zapříčiněny nedostatkem endorfinů. Hormony štěstí se vyplavují při sportovní aktivitě. A tady se dostáváme k tomu, že únavu nám paradoxně pomůže překonat pohyb. Pokud ale dodržujete zdravou životosprávu a pocit únavy i nadále přetrvává, možná se ve vašem těle děje něco nekalého a měli byste vyhledat lékaře. Může se například jednat o chronický únavový syndrom.

Naopak lenost je člověku přirozená. Je v každém z nás, v někom méně, v někom více. A může nám i dobře sloužit. Třeba ve chvíli, když si naše tělo potřebuje odpočinout. Nesmíme ale nad leností ztratit kontrolu.

Pokud se tak stane, bez motivace se z gauče rozhodně nezvednete. Motivaci má v sobě každý z nás, jde jen o to ji objevit. Klaďte si krátkodobé cíle. Ale ať jsou reálné. Jejich dosahování vás bude posouvat dál k další a další metě.

Samotná motivace ale nestačí. Je třeba k ní přidat ještě pevnou vůli a taky disciplínu. To vše vám pomůže vnést do života řád, ze kterého se stane rutina. Ta příjemná samozřejmě. Abyste vydrželi provozovat určitou aktivitu alespoň tři týdny, nalepte si na zrcadlo 21 papírků a každý den, po splnění aktivity, jeden strhněte. Až bude zrcadlo prázdné, máte zřejmě vyhráno.

A pokud to nevyjde, nikdy nepřestávejte začínat znova a znova. Rezignace je to nejhorší, co můžete udělat.

Filip Turek se tvrdě opřel do Fialy: ODS zradila svoje voliče a on je toho absolutní příklad