Legendární Alexander Hemala: Saša promluvil o životě se sedmi vnoučaty a době covidu

Jste v důchodovém věku, jak se díváte na očkování? Půjdete do toho?

Roky nezastavím a už se pomalu blížím k té metě, po které se mohu přihlásit k vakcinaci. Ne, že by mě těšila ta léta, ale o očkování vůbec nepřemýšlím, až přijdu na řadu, nastavím rameno a basta.

Máte nezaměnitelný hlas, máte raději práci v rozhlase, či před kamerou?

Té práci v naší branži v této době moc nezbývá, rádio je skvělá věc - úprava interiéru odpadá - hlas, jak alespoň Jirka Bartoška říká, se dá vyladit cigaretami. Je to prostě pohodová práce.

Živil jste se moderováním velkých společenských akcí, chybí vám kontakt s publikem?

No vidíte, na to, že jsem několikrát týdně vystoupil někdy i před zaplněným hledištěm, jsem skoro už zapomněl. Jestli se poštěstí a já někdy vyjdu do světla ramp, rozhodně se budu muset před tím alespoň třikrát zhluboka nadechnout a vydechnout a tu trému se sebe nějak setřást. Jak říkával pan Werich, na ty hlavičky v šeru hlediště nebo jiného sálu se docela těším.

Máte několik vnoučat, jaký jste dědeček?

Děda jsem sedminásobný, což mě činí bohatým a šťastným člověkem. Vnoučata jsou rozložena ve věku 0,5 až 13 let takže je dohromady na jednu hromadu seženu jen při oslavách, což je v této době nemožné a smutné. Za normální situace u nás občas nějaký ten vnouček prožije den a noc, někteří jedinci jsou spaví, což je pěkné, ale někteří jsou již od šesté hodiny hraví, to pak se zalepeným zrakem přece jen tíž vydýchávám.

S manželkou jste společně již několik dekád, nelezete si teď, v době lockdownu, na nervy?

Léta jsem, mimo jiné, jezdil na vystoupení s panem dr. Plzákem a ten říkával, že ples je, pro svou časovou náročnost, prověřením párových vztahů. Totiž, obvykle se dvojice pohádá před plesem, na plesu a po plesu. To ještě ten moudrý muž netušil, že může přijít taková hitparáda jako je pandemie, která vás jako pupeční šňůrou spojí ne na hodiny, dny ale na měsíce. Naštěstí mám tolerantní ženu, co ráda pracuje - vaří, peče, smaží a ve volných chvilkách nasadí optiku a věnuje se četbě. To je pak také o čem si vyprávět a dny utíkají, jako by vás proháněl nějaký neviditelný vítr.

ROZHOVOR

Extra Host Alexander Hemala (67): Jak vypadá 15 let po konci kariéry hlasatele?

Co vás těší a čím mohou lidé, podle vás, přijít na jiné myšlenky?

Chcete po mě radu, jak přijít na jiné myšlenky? To je trošku na Nobelovu cenu. Každý bloudí v myšlenkách po jiných pláních. Něco jiného chceme a něco jiného můžeme. Když se tyto věci alespoň trošku sladí, mohlo by to i v této době fungovat, chce to mít kolem sebe i v sobě uklizeno.

Také jste tančil ve StarDance, jaké to bylo?

Je tomu již mnoho let, co jsem se jen tak mihl ve StarDance, soutěži to pro šikovné tanečníky. Mě spíše, co se ladného pohybu týče, vybagrovali ze dna Pacifiku. Tančil jsem špatně, ale rád. Moc mě to těšilo a též obzory rozšířilo. Líbila se mi reakce mé dobré ženy Vlasty, té když jsem řekl, že mě na stole přistála takováto nabídka, tak lehce zamáčkla slzu s tím, že mě léta letoucí přemlouvala k pohybu na parketu a teď, když už to vzdala, tak já si nazuji lakovky. Ale poté, co jsem se naučil, ne tedy tancovat, ale trošku krokovat, jsem ji k její radosti párkrát provedl.

Na co jste hrdý pracovně a osobně, co se vám v životě povedlo?

Když se za těmi léty prožitými více méně ve společnosti milých lidí ohlédnu, nelituji ani minuty. Tím nechci říci, že vše bylo zalito sluncem, nerad poslouchám někoho, kdo tvrdí, že by na svém životě neměnil ani nitku, ale mohu poděkovat Bohu, nebo té veličině, co nás přesahuje, za to, co mi bylo položeno do cesty životem a co jsem snad s pokorou a úctou zvedl.

fotogalerie

Jak žije legendární hlasatel Alexander Hemala: Je z něj dědeček a užívá si zahradu

Až se situace uklidní, pojedete někam na dovolenou? Máte nějakou oblíbenou destinaci?

Cestování? Co to je? Už se těším, až rozechvěn s kufrem, který už nebudu umět složit, někam vyrazím.

Jak si krátíte dlouhou chvíli? Jste domácí kutil?

Byť jsem část svého života prožil coby průvodce kutilským pořadem, není mi vlastní do něčeho bušit, něco obrušovat, lakovat či letovat. Velmi rád si pozvu nějakého šikovného kamaráda a moc rád pozoruji jeho zručnost a snažím se něco pro příště pochytit. Až to příště nastane, tak si ale stejně pozvu posilu. Myslím, že v dnešní době je důležité zachovat si optimismus, pevnou mysl a chuť být, byť se zakrytou tváří podoben bankovnímu lupiči, v objetí svých blízkých.

Bolestná zpověď Moniky Binias: S o 24 let mladším Petrem přišli o dítě. Bojovala i s tchyní