Trendy tagy Výměna manželek 2021 Extra Host (pořad) Čauky lidi Hubnete s nami

Nejnovější kauzy

Legenda fotbalu Jan Koller bude mít film: Když jsem viděl Attilu, tak jsem si řekl, že do toho půjdu

Zdroj: Coca-Cola Cup
ROZHOVOR
Největší fotbalový kanonýr české reprezentace Jan Koller (47) natáčí film sám o sobě! Jak říká, třeba bude film motivovat další generace a poukáže na fakt, že každý může uskutečnit svůj sen...

Jak jste reagoval na nabídku režiséra Petra Větrovského, že by o vás chtěl natočit film?

Lidé a kamarádi mi vždycky říkali, abych svůj motivační příběh natočil, ale sám bych to nikdy nerozjel. Když mi zavolal režisér Větrovský, rád jsem se s ním potkal a po první schůzce bylo jasno. Určité v tom hrálo roli i to, že jsem před tím viděl jeho předchozí film Attila, rovněž ze sportovního prostředí.

Jak moc je pro vás práce na filmu náročná?

Momentálně se věnuji jen tomuto projektu, takže si to užívám a těším se na výjezdy do zahraničí za kamarády, třeba do Turína za Pavlem Nedvědem nebo do Londýna za Petrem Čechem, nebo se těším do Dortmundu, kde jsem se toho hodně naučil. Samozřejmě čekáme, až se situace s koronavirem uklidní. Jinak během natáčení jdeme hodně po mých kořenech, po vzpomínkách, takže je to všechno velmi nostalgické a milé.

Co říkáte na svou kariéru, napadlo by vás kdysi, že se z vás stane fotbalová ikona?

Nikdy by mě nenapadlo, že procestuji celý svět. Začínal jsem opravdu dost obyčejně, dodnes jsem kluk z vesnice. Jako chlapec, až do svých 19 let, jsem si jen tak “čutal” a shodou okolností jsem se najednou ocitl na zkoušce ve Spartě.

Vy přeci nejste úplně typický fotbalista, jak byste charakterizoval svůj talent?

Já jsem asi dokázal zúročit svou výšku a dařilo se mi vycítit příležitost k dávání gólů. Později byla taktika postavená tak, abych mohl dávat góly.

Váš největší sportovní zážitek?

Ono toho bylo víc, ale první, co mě napadá, je vítězství německé ligy 15 minut před koncem zápasu na našem vlastním stadionu v Dortmundu. To byl nejsilnější moment. Taky ta oslava potom stála za to. Já nejsem žádný večírkový typ, ale když se slavil velký úspěch, uměl jsem si to užit.

Prý vás v německém Dortmundu a belgickém Lokerenu stále milují i po těch letech. Užíváte si slávy?

Ta Belgie pro mě byla zásadní, tam jsem dostal první velkou šanci a můj přestup do Anderlechtu je dodnes nejdražší transfer v historii tohoto klubu. Když jsem tam hrál, lidé mi hodně fandili, ale jestli mě tam dodnes milují, nevím, od té doby jsem tam nikdy nebyl. Lokeren je momentálně dost na dně, ten klub údajně zkrachoval, tak mě to docela mrzí. Mám ale zkušenosti z Dortmundu, tam se se mnou občas lidé fotí a vzpomínají na moje zápasy. Němci jsou úžasní sportovní fanoušci.

Vy jste byl součástí slavné fotbalové generace, na koho vzpomínáte nejvíc?

Vzpomínám na všechny ty kluky! Na Poborského, Baroše, Grygeru, Jankulovského, Nedvěda, Rosického, Šmicera… Byla tam úžasná parta, dodnes se všichni potkáváme tady v Čechách na různých hokejových a tenisových zápasech, kdy si společně zablbneme. Hrajeme rádi i exhibice, je to super.

Vzpomínáte na trenéra Brücknera?

No jasně, to byla opravdu naše zlatá éra. I jeho výpověď bych chtěl mít ve filmu, on byl opravdu výjimečný trenér. Tenkrát dokázal dát dohromady velké fotbalové osobnosti, kluky, co už ve světě něco znamenali, a udělat z nich skvěle fungující tým, to bylo krásné období.

Co vás vedlo k tomu zakotvit v Monaku?

Dostal jsem tam angažmá a líbilo se nám tam. Rozhodli jsme se s rodinou zůstat. Já jsem potom ještě hrál půl roku v Norimberku a rok a půl v Rusku. Rusko bylo bezvadné, měli jsme tam bezva partu. Pak jsem se ještě na chvíli vrátil do Monaka a trénoval v nižší lize. Přesněji jsem tam dělal takového hrajícího asistenta trenéra. Ale bylo nám tam prostě dobře.

Máte střídavou péči o dcery, které ale trvale žijí právě v Monaku…

Ano. Jezdím autem na týden do Monaka, tam jsem s dcerami, a pak se zase vracím autem zpátky a jsem s přítelkyní 14 dní v Praze. Když je bývalá manželka v monackém bytě, pronajmu si pěkný apartmán a užívám si dcery, někdy jsem i v našem bytě, když je manželka pryč. Dneska se naprosto v pohodě domlouváme jako dospělí lidé. Cestování je vlastně můj koníček, takže si cestu v autě užívám. Těch 1200 kilometrů dávám přes den bez problémů nonstop, a když jedu na noc, dám si cestou na chvilku odpočinek a třeba kafe. Teď v té druhé vlně korony jsou hranice volné a zatím mě nepotkal žádný problém. Je to taková neobvyklá střídavá péče.

Jak se udržujete v kondici?

Já pořad sportuji, bez toho nemohu žít. Je to droga. Hraju tenis, hokej, jezdím na kole, samozřejmě fotbal. Když je ve světě situace normální, jezdím po světě s “dreamtýmem” Borussie Dortmund a to mě hodně baví. Teď samozřejmě jako každý trpím, protože se nedá nikde pořádně sportovat. V podstatě ze zoufalství jsem začal chodit běhat, vlastně skutečně začínám, takže když chci, prokládám to chůzí. Většinou jsem venku 40 minut a uběhnu zhruba 6 kilometrů.

Související články

Další články