Krutý osud paralympionika Krupičky. Promluvil o životě v Jedličkově ústavu, rodiče ho tam odložili

Narodil se s těžkým handicapem, jeho rodina se ho v podstatě zřekla a od kojeneckých let žil v ústavu. Zdeněk Krupička se ale rozhodně neutápěl v sebelítosti a místo toho předvedl, že vrcholu jde dosáhnout i s takto těžkým osudem.

Hokejista

Ranař Radko Gudas má čtyři děti. Chlubit se může krásnou ženou i slavnou sestrou

Drsné dětství v ústavu

Nyní v rámci aktuálně probíhajícího mistrovství světa v hokeji, kdy se stal patronem projektu Dobrogóly Coca-Coly, která se rozhodla podpořit české parahokejisty, promluvil pro eXtra nejen o svých začátcích, ale také životě v ústavu, kam byl odložen svou rodinou.

„Já jsem vyrůstal v Jedličkově ústavě. Byla doba komunismu, kdy jsme byli zavíraný, protože jsme nesměli být vidět. Byla tam spousta dětí. Tam nás vychovatelé učili různé sporty. Například sprinty na vozíku, stolní tenis a tak dále,“ říká v otevřeném rozhovoru pro eXtra Krupička s tím, že pro něj byl sport vždy vysvobozením.

„Člověk nemyslí na to, že je chudák na vozíku. Když už jsem nebyl v ústavu, tak jsem se díky sportu dostal mezi lidi, výbornou partu. Díky sportu jsem se dostal na místa, kam bych se normálně nepodíval,“ popisuje Krupička a odhaluje své životní motto.

MS v hokeji 2024

Žhavé partnerky českých hokejistů: Modelka, krásná vysokoškolačka i božská volejbalistka

Sebelítost si odepřel

„My jsme si vždy říkali, že se nesmíš litovat, ale makat. Jsme drsňáci,“ dodává muž, který s klidem v hlase popsal i svůj život v ústavu, kam byl odložen už jako kojenec.

„Na život v ústavě vzpomínám i v dobrém. Dělali jsme tam s klukama blbiny. Když se pak otevřely brány, tak to bylo zvláštní, že jsme mohli pryč. Mohli jsme mezi lidi. Byla tam holčina, která si myslela, že když přejde závoru, tak bude v cizině,“ směje se při vzpomínce Krupička s tím, že se při odchodu z ústavu rozprchli na všechny strany, ale vůbec netušili, kam jdou.

Rodiče ho sice odložili, o život v rodině ale ochuzen nebyl. A to alespoň částečně a především díky svým vychovatelům. „Hodně mi pomáhali. Brali si mě domů. Byl jsem jedno z dětí, co víc poznávalo rodiny. K sobě domů jsem ale moc nejezdil. A když jo, byl jsem zmatený, jestli to jsou moji bráchové, nebo ne. Samozřejmě byli,“ vzpomíná Krupička, který je dneska se svou rodinou v kontaktu, a s mladším bratrem dokonce hraje v jednom týmu.

dětské centrum

Praha finančně podpořila školu pro děti s kombinovaným postižením. Každý má právo na vzdělání, říká Udženija

Rodičům už odpustil

„Na klubové úrovni může být jeden zdravý hráč a on si chtěl vyzkoušet sport pro hendikepované. Bylo to pro něj hodně náročné a zpočátku říkal, že to nedá. Pak zjistil, že ho to baví, popral se s tím a teď je plnohodnotným hráčem,“ chválí bratra Krupička.

Rodičům ale dlouho odpustit nemohl, což prý vyvolávalo napětí právě mezi ním a bratrem. „Nemohl pochopit, proč se s nimi nebavím. To jsem mu ale už nějak vysvětlil. Už jsem jim ale odpustil,“ uzavřel Krupička, který sice Česko již v parahokeji nereprezentuje, stále ale hraje na klubové úrovni. A končit rozhodně nehodlá. A vzkazuje, že bude hrát, dokud to půjde.

+ Dalších 8 fotografií

Tuňák mi zničil hru, tvrdí Martin ze Zrádců. Odsoudil Honzův hysterák a odhalil, jak moderátora snášeli ostatní