Tento web používá soubory cookie k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu s užitím cookies souhlasíte.Rozumím
Trendy tagy Steroidová mafie v Česku StarDance 2018 Horoskop Zábava

Nejnovější kauzy

KONEC JARKA NOHAVICI? Spousta lidí ho odepsala a může si za to sám!

+ Další fotografie
GLOSA: Jaromír Nohavica (65) byl, je a bude geniálním zpívajícím básníkem a skvělým byznysmenem, který vždycky povede věrný dav tam, kam sám bude chtít. Ale aura poloboha, jež se mu kolem sebe dřív podařilo vytvořit, pomalu dohasíná. Nepřidalo tomu ani to, jak dychtivě přijímá cenu od kontroverzního vůdce nedemokratického Ruska Vladimira Putina. Co na tom lidem tak vadí? Fakt je to závist?

Stvořil tak nádherné lyrické balady, že když na koncertě hrábne do strun a začne je svým mile neohrabaným hlasem zpívat, notují si je s ním všichni. Otvírá srdce snad i zkamenělinám. Jenže bohužel to všechno čím dál víc doprovází hořká pachuť.

Autor těchto řádků se přiznává bez mučení, že ještě donedávna patřil k fanatickým obdivovatelům Jaromíra Nohavici. I když někde přišla řeč na jeho tanečky s komunistickou Státní bezpečností, zuřivě ho obhajoval: Autor takových písniček přece nemůže být svině! Dnes už si však myslí, že zlo může mít i ty nejmilejší podoby.

Likvidace Okamurou

Co mě ke změně názoru přivedlo? Je to jednoznačné: vědomá a zřetelná podpora politika Tomia Okamury (46). Nohavica, jakého jsem si vysnil, tedy přímý, rovný člověk se srdcem na dlani, by nikdy nevyjádřil náklonnost k politikovi, jehož živnou půdou je nesnášenlivost a populismus toho nejhoršího kalibru. Jenže když jsem se po e-mailu písničkáře ptal, jestli ho k fotce Tomio jen nezneužil, odpověděl mi, že ne, že o tom focení věděl a že česko-japonského zlověstného mužíka považuje za sympaťáka.

To byl v mých očích konec. Přivíral jsem oči nad nesnášenlivou říkankou Arab mi šahá na babu, i ty estébáky jsem si pro sebe vykládal různě. Přitom jsem se v tomhle ohledu choval hodně selektivně. Když se člověk začte do článků, pochopí, že z toho prostě Jarek nevyšel s čistým štítem.

Trocha historie: Před dvanácti lety vyšly na světlo světa fragmenty z jeho skartovaného spisu, který si na něj vedla Státní bezpečnost. Přiznal tehdy dost otevřeně, že se bál odmítnout ji, a tak na schůzky chodil, ale nikdy prý o nikom neřekl nic zlého. Agent Mirek, jak Nohavicu komunističtí agenti nazývali, jim třeba vyprávěl o své cestě do Vídně mezi disidenty.

Hovořil s nimi o Pavlu Kohoutovi, Karlu Krylovi a dalších. V roce 2006 to s novinářem Respektu ještě rozebíral věcně a slíbil, že se ponoří do vzpomínek a zápisníků, aby mohl i svým fanouškům říct, jak to vše bylo. Nechci mu nijak křivdit, ale připadá mi, že místo toho se uzavřel do sebe, napsal pár uražených písniček, jak po něm zase jdou, a nikdy pořádně nebyl schopný říci: Sorry, zvojtil jsem to. To by mu odpustil každý.

Co vadilo Krylovi

„Nohavica je formát, osobnost, jediné, co mi vadí – že nepromluvil o své minulosti,“ napsal ve své knížce třeba takový Karel Kryl.

Jarek se pak ještě vlastně začal bránit. Najednou přišel protiútok, že o žádnou spolupráci nešlo, že ho agenti vydírali přes nemocnou matku, výčitky, co se na něj vytahuje před volbami (?), a doufání, že jeho fanoušci ho znají a chápou.

Později se objevily ještě další archivní dokumenty, z nichž vyplynulo, že Jaromír Nohavica měl údajně prásknout ty, kteří za ním v únoru 1989 přišli s peticí za propuštění Václava Havla z vězení. To dotyčným mohlo zničit živobytí. A z materiálů vyplynulo i to, že jen během let 1987 a 1988 se měl písničkář setkat s estébáky rovnou patnáctkrát. Nohavica reagovat odmítl s tím, že si musí vše najít ve svém archivu. Redaktorovi ale ještě děkoval, že mu pomáhá s pochopením toho, co si proti němu StB vedla.

Ublížínek

Jenže zakrátko už o sobě ublíženě psal, že z něj dělají opět nepřítele státu a že co příslušníkům řekl, to už stejně věděli. A že se nikdy ani na kafe pozvat nenechal.

Od té doby nic. Někteří jeho písně začali vnímat s pachutí teprve až loni, když převzal vyznamenání od kritizovaného prezidenta Miloše Zemana. Jiným se nelíbí, že kývnutím na ocenění od Vladimira Putina legitimizuje jeho režim, který i s naší zemí vede hybridní válku a je otázkou, zda ho nevnímat jako nepřítele.

Nevím, kolik mu ubylo fanoušků. Někteří jistě. Jiní nad tím mávají rukou s tím, že hudbu a jeho osobní názory oddělují. Další však říkají, že to nejde a že měl na ně právě takový vliv, že ho vnímali jako nositele slušnosti, pravdy a bůhvíčeho. A tyto lidi už asi navždy zklamal.

Mohlo by vás zajímat

Další články