Kolik vydělávalo zabíjení v 90. letech? Orličtí vrazi byli žabaři, v LTO se svážely miliony denně
Seriál Devadesátky, který po šest týdnů vysílala Česká televize a který dosáhl u diváků obrovské popularity, je u konce. Na jeho konci dostávají pražští kriminalisté případ, kterým začíná pražská větev kauzy zvané LTO - lehké topné oleje. Když už si pražští kriminalisté mysleli, že je obří nárůst násilné trestné činnosti alespoň částečně za nimi, rozběhla se podstatně větší a zlověstnější kauza. Desítky vražd, stovky miliard korun škody a zničené životy. Kde byl vůbec rozdíl mezi partou lidí, která si plánovala ze zabíjení lidí udělat byznys, a partou lidí, která sice chtěla jen vydělat spoustu peněz na pohonných hmotách, ale na konci po nich zbylo mnohem více těl než po profesionálních vrazích?
"Pro tehdejší policii to bylo dost nepochopitelné, že by někdo dělal vraždy na objednávku a ještě k tomu několikanásobné. Abych se dneska přiznal, nikdo tomu tolik nevěřil. Orlické vraždy vlastně souvisely se změnami, které nastaly po roce '90. Někteří lidé si mysleli, že můžou v podstatě cokoliv, a končilo to tak, že se prostě vraždili na objednávku pro peníze," říká v dokumentu Polosvět kriminalista Jan Štoček, který orlické případy vyšetřoval.
Do té doby sice vraždy vyšetřovali a mnohokrát byly motivací peníze, nikdy ale nevyšetřovali pachatele, kteří by měli vraždy jako podnikatelský záměr.
Vraždy jim moc nevynesly
"Oni si vyložili svobodu, která nastala po roce 1989, tak, že si každý může dělat, co chce. No tak je okradem, zabijem, krade se i jinde. Zisky z toho byly vlastně úplně minimální. Oni prostě vraždili jen tak," říká k případu Jiří Svoboda, režisér filmu Sametoví vrazi, který se případům intenzivně věnoval. "Tím řemeslem, kterým byli vyučeni, se moc živit nechtěli. Při své trestné činnosti byli vedeni jedinou motivací - zisk, peníze. Paradox je, že těch pět vražd jim dalo asi tři miliony korun. A to za dobu dvou let," dodává Josef Doucha, další z legendárních jmen pražské mordparty.
Pojďme udělat možná trochu chladnokrevné počty. Pět členů skupiny, pět vražd, tři miliony korun za dva roky. Na jednoho člena (a pamatujme na to, že peníze rozhodně nebyly rozdělovány spravedlivě) to vychází něco přes půl milionu korun. To byla i v roce 1995 zatraceně malá suma, pro kterou by se člověk měl nechat do konce života zavřít. Nabízí se přímé srovnání s případy v kauze lehkých topných olejů. S trochou cynismu by se dalo říci, že orličtí vrazi by se od moravských "kolegů" mohli hodně učit.
Miliony bez jediné mrtvoly
"Jednou večer mi jeden pán dal do ruky dvě stě tisíc zálohu na cigarety a řekl, kup je. Já jsem čekal pak na parkovišti, přijelo auto, vystoupil pán v kožené bundě a dal mi v igelitce sedm milionů korun," vypráví bývalé novinářce Janě Lorencové Jiří Večeř, jeden z nejvýznamnějších účastníků kauzy LTO, a líčí, jaké je to pro člověka vidět poprvé takové peníze. "Ten skok. Představ si takovou normální výplatu, ze které si uleješ pětikilo v té době a dáš si ho pěkně do peněženky. A pak někdo dá sedm milionů do igelitky. Jen tak. Chtěl jsem další peníze, viděl jsem, že to jde. Kutala jsem potkal v říjnu 1992, po měsíci jsem držel v ruce miliony," vypráví Večeř.
Celý rozhovor pak provází vyprávěním doslova plným peněz. Olejoví podvodníci dokázali "udělat" i desítky milionů denně bez jediné mrtvoly. Dokud se jim někdo nevzepřel.
"Ani nevím, kolik jsem si vydělal, peníze jsem nestačil počítat. Do třiceti let jsem žil naprosto normálně: Pak tě zavalí hromada peněz, roupama nevíš, co si máš koupit, všechno máš. Líbila se mi diskotéka, odjakživa se mi líbila světýlka, muzika. Tak jsem si nechal postavit diskotéku," líčí muž, který posléze nechal popravit svého kamaráda tak, že mu na tělo přidělal plastickou trhavinu a nechal jej vybouchnout na břehu řeky.
Jedno ale mají obě kauzy společné: Jejich strůjci strávili pěkných pár let ve vězení. Ať už si vydělali statisíce, nebo stamiliony.