Tento web používá soubory cookie k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu s užitím cookies souhlasíte.Rozumím
Trendy tagy Karel Gott (zpěvák) StarDance 2019 Extra Host (pořad) sametová revoluce

Nejnovější kauzy

Když rodič nemá rád své dítě: Musíte se přinutit silou vůle, říká psycholog Klimeš

vztahy
Moc se o tom nemluví, ale ve společnosti je to poměrně častý jev. Rodič nemá rád své dítě, ignoruje ho či k němu dokonce cítí averzi. Tyto pocity rodičů podle psychologa nejsou vůbec neobvyklé. Když zjistíte, že nemáte rádi své či nevlastní dítě, postup je jasný. Vyplatí se vám se mírně přinutit a své city k dítěti změnit.

Tento jev je dobře viditelný v pohádce o Popelce, kde macecha viditelně upřednostňuje své dvě dcery a tu nevlastní zatracuje, ponižuje ji a dává jí to patřičně najevo. V dnešní době, kdy se společnost z většiny skládá ze sešívaných, tzv. patchwork rodin, tuto situaci řeší poměrně vysoké procento rodičů. „U přijatých dětí to není nic vzácného,“ řekl pro eXtra.cz psycholog Jeroným Klimeš.

Nemám rád/a své vlastní dítě

Mnoho matek má ale problém si vytvořit vztah i ke svému vlastnímu dítěti. Porodí ho, ale je jí třeba neustálou připomínkou jeho otce, kterého už dávno nemá ráda. O dítě se tedy z povinnosti stará a to je asi tak vše, co mu dokáže předat. Nemůže v sobě najít milující cit k dítěti, spíše se vnímá jako formální pečovatelka, aby se neřeklo.

„K dítěti i k sobě cítí směsici pocitů viny a vzteku – byla by nejraději, kdyby nebylo vidět ani slyšet. Jinými slovy láska k dítěti zdegenerovala a je ji třeba opravit, například tzv. neurolingvistickým programováním. Aby žena ale mohla milovat dítě, musí milovat někdo ji a ten někdo musí být vždy především ona sama,“ uvedl psycholog.

Ráno, než poprvé dítě uvidíte, promluvte sami k sobě: „Já vím, Aničko, že na něj nemáš náladu, že to s ním není lehké, ale přesto by nemělo mít pocit, že ho nemáš ráda. Prostě ty můžeš mít pocity, jaké chceš, za to nemůžeš ani ty, ani ono. Tvé dítě by prostě mělo mít pocit, že je milované dítě, že tento svět je v zásadě příjemné místo pro bytí. Držím ti palce, ať se ti to povede.“

Dá to trochu námahy, ale za čas zjistíte, že averze vůči dítěti tak nějak sama vymizela. I to dítě je najednou snesitelnější, občas i roztomilé. „Tento proces může trvat i pár let, ale ta námaha se vyplácí jak rodičům, tak dětem. Se svými dětmi jsme totiž na jedné lodi,“dále uvedl.

Upřednostňování jednoho z dětí

Dost často se v rodinách vyskytuje i preference jednoho z dětí. „Mám radši syna než dceru.“ Tato myšlenka rodiče je podle Klimeše také velmi častá. V ten moment je nejdůležitější, aby „odstrkované“ dítě tyto pocity neodkrylo. „Tyto pocity musíte před dětmi skrýt a navenek se tvářit, že obě milujete úplně stejně. U méně sympatického dítěte se musíte občas přinutit ho třeba pohladit, povídat si s ním a během roku nebo dvou se ty pocity averze rozpustí, nebo budete pozorovat, že preference dítěte přeskočila na to druhé,“ popsal přední český psycholog.

Často se jedná o začarovaný kruh, jelikož neoblíbenému dítěti dávají rodiče svou averzi najevo, a tím pádem dítě zlobí ještě víc. Nejen dítě, ale i dospělý funguje nejlépe, pokud má pocit, že je milovaný. Proto v tomto pocitu je třeba udržovat nejen dítě, ale i sám sebe. Například rodiče by neměli nadávat sprostě ani dítěti, ale ani sami sobě. Člověk by neměl ani sám sobě nadávat: „Ty debile, nebo ty krávo.“ Pokud tak udělá, měl by se sám sobě omluvit.

Neoficiální adopce

Psycholog Klimeš v souvislosti s tímto tématem pro eXtra.cz také prozradil, že ve chvíli, kdy dítě vycítí, že není rodičem vlastním či nevlastním milováno, přirozeně vyhledává jinou záchytnou postavu v rodině nebo ve škole. Může to být učitelka, trenér, nejčastěji jsou to prarodiče. Jako svého psychologického rodiče potom vnímá babičku a ne matku, která ho porodila. „V dospělosti toho dítěte uvidíte, že má mnohem silnější reakci na úmrtí prarodiče než na úmrtí rodiče. Neoficiálně adoptovaných dětí je i v dnešní době dost,“ uzavřel odborník.

Mohlo by vás zajímat

Další články