Kauza sebevraždy nizozemské radní, o které jste neslyšeli: Když opatrnost médií páchá víc škody než užitku

Začátkem týdne se na několika českých webech objevila zpráva o smrti nizozemské političky Wilhelminy Ruurdiny Dille. Třiapadesátiletá haagská radní a členka Strany pro svobodu před několika dny spáchala sebevraždu. Ještě předtím natočila a zveřejnila video, ve kterém vysvětluje, že k činu ji dohnalo skupinové znásilnění muslimy, ke kterému mělo dojít zhruba před rokem. Od té doby se Wille Dille bála chodit po ulici, protože ji muslimové údajně neustále šikanovali, a to zejména za její politické názory.

Jak je zjevné, jedná se o další v řadě ošemetných zpráv, které se v souvislosti s evropskou migrační krizí objevují celkem pravidelně. Někdy se jim věnují všechna média, občas se případů chytí jen dezinformační a protiimigrantské weby. Tak či tak se zvěsti šíří po sociálních sítích a většina těch, co je sdílí a rozčileně komentuje, se na zdroj moc nedívá. Není to ale tak úplně jejich vina...

Shrňme si fakta...

Fakt číslo jedna; nizozemská politička Wilhelmina Ruurdina Dille skutečně spáchala sebevraždu a je mrtvá. Před tím, než se zabila, natočila video, kde z činu obviňuje skupinu muslimů, která ji před rokem měla unést a znásilnit.

Fakt číslo dvě; o tomto znásilnění neexistuje policejní záznam.

Fakt číslo tři; spáchání sebevraždy může předcházet traumatický zážitek, anebo také dlouhodobé psychické problémy a emoční labilita.

Fakt číslo čtyři; Wille Dille byla členkou konzervativní pravicové strany PVV (Strana pro svobodu), jejíž předseda Geert Wilders patří k předním evropským populistům a protiimigrantským rétorům, který to za výroky o muslimech, podněcování nenávisti a diskriminaci dotáhl až před soud.

Policie nic nemá

Jaký byl skutečný důvod ženiny sebevraždy se nyní stoprocentně ověřit nedá. Ona do toho světlo už nevnese a jak padlo výše, policie k jejímu znásilnění nic nemá. Nizozemský bulvární web Algemeen Dagblad napsal, že Dille čin chtěla nahlásit, ale přímo policisty jí mělo být doporučeno, ať to nedělá, protože tím uškodí jen sobě.

Zjišťovat, kde je pravda, teď ale není to hlavní. Problém tkví především v tom, že o kauze (jako u mnoha podobně citlivých a těžko prověřitelných témat) seriózní zpravodajské weby u nás vůbec nereportují, ačkoliv na sociálních sítích se zpráva šíří. Šíří se ovšem ze stránek, jejichž relevantnost je dlouhodobě na vodě kvůli šíření hoaxů a manipulování informací dle vlastních potřeb. Není tedy divu, že má část společnosti, (která je už tak velká, že se prostě nedá jednoduše ignorovat) dojem, že tzv. velká média jí něco zatajují.

Spoléhat se na zdravý rozum čtenářů je myšlenka bohulibá, leč v dnešní době poněkud naivní. Z opatrnosti a možná i pohodlnosti pak seriózní média neplní svůj primární úkol, a to informovat pravdivě a úplně, případně dodávat lidem kontext, který sami nejsou schopni vidět. Pokud pro takovéto případy místo není, zatímco pro texty o počasí a o tom, kde se v Česku nejlépe vykoupete, prostor zbývá, důvěryhodnost klesá a klesá, a to je cesta do pekel.