Trvalo pěknou řádku let, než se veřejnost dozvěděla o tom, že zesnulý Josef Kemr nezemřel bezdětný, jak se tvrdilo, ale že po sobě zanechal syna.

Kemrův milostný románek

Pan Vladimír, který jako by herci z oka vypadl, přišel na svět díky milostnému románku jeho maminky a Kemra. Dvojice se prý seznámila v Kladně, kde Vladimírova maminka hrála ochotnické divadlo. Více podrobností ale známo není.

Vladimír, jehož vychoval nevlastní otec, neměl zpočátku žádné podezření, že by jej zplodil někdo jiný. Jak ale stárnul, tím více se svému pravému tatínkovi podobal. Začala ho zajímat pravda, a tak se po ní pídil. Teprve až nedlouho před svou smrtí mu matka prozradila, že je skutečně potomkem Josefa Kemra.

S otcem se Vladimír dokonce setkal – povídali si o lese, o přírodě a o životě. Poslední, co mu prý herec řekl, bylo: „Jsem rád, že jsi.“

Přirozený talent

Josef Kemr, mistr herecké zkratky, se narodil v roce 1922 v Praze do rodiny švadleny a ševce. K herectví jej přivedla náhoda – když hrál v Riegrových sadech házenou, u hřiště stáli dva muži a jeden z nich se Kemra zeptal, jestli se nechce dostavit do filmových ateliérů. Před kamerou okamžitě zazářil – byl spontánní a přirozený. Tak se zrodila nová hvězda.

Před filmovou kamerou stál poprvé v patnácti letech ve snímku Lízin let do nebe. Během natáčení druhého dílu vzniklo jeho celoživotní přátelství s Rudolfem Hrušínským. Za okupace dal přednost divadlu a v roce 1965 se stal také členem Národního divadla, kde ztvárnil přes sedm desítek rolí.

Nezapomenutelné byly i jeho výkony v televizi, u filmu i v rozhlase. Ztvárnil mnoho komických rolí, a to například ve veselohrách Škola základ života či Cesta do hlubin študákovy duše. Svůj talent předvedl i ve snímcích Dovolená s Andělem a Anděl na horách, v dramatu Golet v údolí či v komediích Na samotě u lesa a Marečku, podejte mi pero! Legendární je i jeho role starého mládence Bohouše Císaře v Chalupářích.

Byl činný až do svých posledních dnů a za své mistrovství v činohře byl odměněn Cenou Thálie. Zemřel po těžké nemoci v Praze 15. ledna 1995.