Jiří Dvořák o seriálu Hlava Medúzy: Jitka mi po čtyřhodinové postelové scéně nabídla tykání

Jiří Dvořák, jeden z našich nejúspěšnějších herců, se pro eXtra.cz rozpovídal o seriálu Hlava Medúzy, ve kterém ztvárnil jednu z hlavních rolí.

Je pravda, že v Brně se o herce produkce stará lépe?

Nevidím v tom žádný rozdíl. Servis je všude podobný, pokud se nejedná o nějaký studentský film, kde se to produkce třeba ještě učí. Já to mám s tím Brnem trochu jinak, je to moje rodné město a mám tam hodně kamarádů z dětství, takže když něco potřebuji, vím, na koho se obrátit. Brno je pochopitelně moje srdcovka a když tam můžu točit, vidím za tím ještě nějakou přidanou hodnotu.

recenze

Rozporuplné reakce diváků na seriál Hlava Medúzy: Jitka Čvančarová odhalila skrytou drsnou tvář

Jak probíhalo samotné natáčení? Mate tam akční scény?

Nějaké akční scény v seriálu jsou, ale já jsem žádné takové naštěstí netočil. Mám svůj věk a než se rozběhnu, chvíli to trvá. Natáčení bylo rozdělené na dva bloky a jednou se to kvůli covidu muselo celé přeložit. Když jsme natáčeli něco u brněnské nemocnice, tak nám tam říkali, že už mají jednoho nemocného na covid. Druhý den přinesl Filip Renč roušky, které sám někde koupil, a rozdával nám je. Ve chvíli, kdy se od vás vzdalují i televizní řidiči, nemůžete se s kolegy normálně přivítat. Cítíte, že se v podstatě přes noc něco změnilo. Najednou to bylo divné a atmosféra zhoustla. Takže kromě toho, že bylo všechno kolem příprav v pořádku, se jednalo o první natáčení, do kterého ten covid zasáhl a to jsme vůbec netušili, co se bude dít pak.

Jak se Vám spolupracuje s režisérem Filipem Renčem?

Netočili jsme spolu poprvé, takže jeho práci dobře znám. Když mám do něčeho jít, jsou pro mě stěžejní dvě věci. Kdo to bude režírovat a scénář. To je základ. Když vím, že připravovanou věc bude dělat Renč, nebo Strach, nebojím se ničeho. S Filipem jsem točil první věc v roce 2000 a byla to epizoda Pokoj bez oken, pak jsme točili seriál Sanitka a tam jsme rok velmi intenzivně spolupracovali a musím říci, že Filip je rodilý filmař, a za tím si stojím.

Můžete porovnat pracovní přístupy režisérů Renče a Stracha?

Nedá se to moc srovnávat, jsou to oba skvělí filmaři, je to silná generace profíků. Jeden vidí obraz tak, druhý jinak, Jirka Strach by tam tu krev nedal, Filip Renč by tam krev dal, a teď to velmi zjednodušuji. Oba dva dobře vědí, co je to scéna, kamera a vědí, co je to dialog, to je velmi spojuje, ta profese.

Jak se vám spolupracovalo s Jitkou Čvančarovou a s ostatními kolegy?

S Jíťou (42) jsme se potkali už dříve, točili jsme Dokonalý svět, který dělal Vítek Karas, šikovný mladý režisér, a hned jsme točili postelovou scénu. Po čtyřech hodinách ve společné posteli mi Jitka, znalá etikety, nabídla tykání. Nově jsem se potkal v Hlavě Medúzy s výborným hercem Michalem Isteníkem, kterého si velmi vážím. Poprvé jsem se při natáčení potkal s herečkou Petrou Bučkovou, která je pro mě velkým objevem. Později jsme společně v brněnském rozhlase natočili rozhlasovou hru Milenec Lady Chatterleyové, což je slavný román s erotickým nádechem. Běží to právě v Českém rozhlase a ta práce mě neuvěřitelně bavila.

NOVINKA

Režisér detektivního seriálu Hlava Medúzy Filip Renč: Z Jitky Čvančarové budete v šoku

Zasáhla vás koronakrize?

Pracovně ne. Mě divadlo už nějakou dobu neživí, takže se mně to nějak dramaticky pracovně nedotklo. Načítám třeba audioknihy. Teď jsem zrovna načetl audioknihu Pampeliškové víno od Raye Bradburyho. Namlouvám reklamy, sem tam něco točím a dabuji. To ovšem neznamená, že mě koronakrize nechává chladným. Je to děsivá situace a hrozně mi chybí, že se nemohu setkávat s přáteli a velmi se mě dotýká, že je tolik lidí nemocných a ve složitých životních situacích. Nejhorší je ten sociální distanc. Je mi to všechno moc líto.

Když mluvíte o dabingu, všichni se těší na nový film o Jamesi Bondovi, toho přeci dabujete.

Ano, všechny díly s Danielem Craigem jsem daboval já, ale teď nemám žádné zprávy. Celé se to posouvá a zatím mě nikdo nekontaktoval, třeba to bude dělat někdo úplně jiný.

Jak vzpomínáte na Stardance?

Jeden z největších zážitků. Neuvěřitelný půlrok, kdy si člověk sáhne na úplné fyzické dno. Poznal jsem skvělé lidi a hodně jsem se naučil. Bylo to obrovské vypětí, už bych do toho asi nešel, ale jedním slovem nádhera. Zhubl jsem tenkrát 11 kilo a hlavně mi Stardance dala nové přátele.

+ Dalších 9 fotografií

Filip Turek se tvrdě opřel do Fialy: ODS zradila svoje voliče a on je toho absolutní příklad