Jaroslava Obermaierová o 15 letech v Ulici: Bojujeme se smrtí, jsem ráda, když vstanu
Ulice je kus jejího života
Jaroslava Obermaierová (74) v Ulici prožila dost velkou část života a jak sama říká, kvůli nízkému důchodu jde o velmi milý přivýdělek. Jak na své působení v seriálu vzpomíná? To nám prozradila v exkluzivním rozhovoru.
Některé odpovědi sice mohou znít stroze a až odtažitě, ale kdo tuhle sympatickou herečku zná, ten ví, že jde spíš o životní nadhled a lehkou ironii.
První klapka
Co říkáte na patnácté výročí zahájení seriálu?
„Je to kus mého života. Je to prima. Diváci se na nás dívají a doufám, že se na nás budou dívat dál a ještě víc. Máme tam fajn partu. I když s řadou kolegů nemám žádné scény, sem tam se v ateliéru potkáme, což je příjemné. Jde o lidi, které znám skoro celý život.“
Vzpomenete si na svou úplně první klapku v Ulici?
„Už ne. Akorát vím, že u ní byl zlatý režisér Dušan Klein, který dával Ulici na začátku dohromady.“
Moje role už není žádná veselohra
Myslíte, že jste se za uplynulých patnáct let výrazně změnila?
„To musí říct někdo jiný. Prostě mám o patnáct let víc, to není nikomu příjemné.“
Měnil se během let charakter vaší postavy?
„Souvisí to většinou s osudy rodiny. Teď stále pohřbíváme Světlanu. Je to v poslední době stále o pohřbech, žádná veselohra to momentálně není.“
Smrt seriálových lásek
V Ulici se vystřídala řada vašich kolegů, kteří mezi námi už nyní nejsou…
„To je zrovna hodně smutné, to mě moc mrzí. První manžel byl Bronislav Poloczek, druhý Stanislav Zindulka, a oba už nejsou. To mi nedělá dobře.“
Není pro vás vlastně pozitivní, že jste nyní pro diváky drbnou Nyklovou a už vám málokdo připomíná kontroverzních 30 případů majora Zemana, kde jste hrála druhou manželku Vladimíra Brabce Blanku?
„Jednou mě spojují s tím, podruhé s něčím jiným. Upřímně řečeno, je mi to jedno.“
V Ulici si zvyšuje důchod
Zastavují vás hodně lidé na ulici?
„Jak kdo a jak kdy. Někdo se na něco zeptá, někdo jen pozdraví, jiný chce fotku, další na mě pokřikuje. Za těch šedesát let se to skoro nezměnilo.“
Důchod nemáte vysoký, drží vás hraní v Ulici nad vodou?
„Mám i jinou práci, dělám i divadlo. Je to ale samozřejmě příjemné, protože všechno je drahé jak prase. Když ještě můžu pracovat, je to fajn. Ale peníze z Ulice nejsou pro mě to nejpodstatnější. Není to tak, že bych tam chodila jen kvůli nim.“
Zdraví
Vybavíte si nejsilnější zážitek z natáčení?
„Upřímně řečeno, pro mě je hlavně silným zážitkem to, když ráno vstanu, podaří se mi vztyčit a odejít do práce. Dělám ji, jak nejlíp umím.“
Těšíte se na oslavy čtvrtstoletí Ulice?
„Takové věci mi vůbec neříkejte! Plánuju jen to, co budu dělat dnes večer; co bude za týden, už nevím. Jestli se výročí 25 let Ulice vůbec dožiju, budu už tak stará, že na takovou eventualitu nechci ani pomyslet. Léta přibývají a dejte pokoj.“
Přátelství
Navázala jste s někým ze štábu nebo z herců blízké přátelství?
„Se spoustou lidí se strašně ráda vidím, že bychom se ale navštěvovali, to ne.“