Tento web používá soubory cookie k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu s užitím cookies souhlasíte.Rozumím
Trendy tagy Vendula Pizingerová koronavirus Extra Host (pořad) SuperStar 2020

Nejnovější kauzy

Jaroslav Faltýnek propadl umění: Tipněte si, za kolik se jeho obrazy prodávají

Zdroj: Profimedia.cz
+ Dalších 7 fotografií
Rozhovor
Všichni ho znají jako politika – jako pravou ruku Andreje Babiše, prvního místopředsedu ANO a šéfa poslaneckého klubu tohoto hnutí. Málokdo ale ví, že prostějovský patriot Jaroslav Faltýnek (56) není aktivní jen v politice. Za statisíce třeba vydražil obrazy, které maluje už od dětství, a nezanedbatelnou částku věnoval prostějovské škole pro hendikepované děti.

Jaroslavem Faltýnkem jsme se setkali v jeho kanceláři v Poslanecké sněmovně. Její stěny lemují obrazy, díky jejichž dražbám může Faltýnek používat nemalé částky k charitativním účelům.

Řeč se ale stočila i k začátkům 1. místopředsedy hnutí ANO, které jsou spojeny nejenom s Prostějovem, ale i Brnem a Jihlavou.

Začněme malováním. Vzhledem k tomu, že jste povoláním agronom, jde o atypický koníček. V kolika letech jste namaloval svůj první obraz?

„Jako dítě jsem chodíval do lidové školy umění k panu profesoru Válovi v Prostějově. Tam jsem se seznámil se všemi technikami – zkoušel jsem malbu, grafiku, linoryt i keramiku, něco se dřevem. Zásadní zlom ale nastal, když jsem se seznámil s první manželkou. Její strýc, olomoucký malíř Miroslav Schneider, mě přivedl k technice zvané enkaustika. Trochu jsem si ji upravil a vytvářel jsem takové plastické obrazy. Koncem 80. let jsem začal i lokálně vystavovat. Takže maluji odmalička, ale první dílo, které se dá označit za obraz, jsem vytvořil ve 24 letech. V poslední době jsem nemaloval vůbec, protože vedle činnosti ve sněmovně jsem normálně pracoval, a tak jsem neměl čas. Protože mi to chybělo, zkusil jsem si novou techniku, a sice akryl na plátně. Něco jsem vytvořil a pak mě kolegové přemluvili, abych udělal výstavu v pražské galerii Hauch.“

Vaše rodné město Prostějov má s vašimi obrazy přímou souvislost, konkrétně prostějovská mateřská, základní a střední škola Jistota pro hendikepované děti. Když jste naposledy dražil trojici obrazů, údajně vynesly až dva miliony korun, které jste škole věnoval. Plánujete další takovou akci?

„Vynesly ‚jen‘ milion a půl a šlo o charitativní akci, takže s nadsázkou řečeno se dražitelé předháněli, kdo dá víc. Shodou okolností jsem byl nedávno na oslavě 25. výročí založení Jistoty. Když jsem viděl program těch dětí, rozbrečel jsem se. Jelikož si dělají i vlastní dražby, už dřív jsem jim pokaždé jeden obrázek do ní dával. Měli tam i Olbrama Zoubka prostě významné umělce, nejen takové mazaly, jako jsem já. A vždy z toho mají peníze, které používají na provoz školy. Až budu příští rok dělat další výstavu, pokud zdraví dá a něco vytvořím, určitě zase uděláme dražbu ve prospěch této školy.“ ¨

Radíte z pozice manažera s mnohaletými zkušenostmi škole, jak s nemalým finančním obnosem naložit, nebo to necháváte čistě na jejich rozhodnutí?

„Neradím, paní ředitelka Turková hned po skončení dražby prohlásila, že tyto prostředky budou použity na opravu fasády budovy školy.“

Majitelem jednoho z vašich obrazů se stal i Marek Dospiva ze skupiny Penta. Říkal vám, co ho na něm zaujalo, kromě toho, že výtěžek směřoval na charitu?

„Byl unesen barvami. Protože ten obraz, který vydražil, byl takovou hrou červených odstínů. Byla tam jen červená. Panu Dospivovi jsem potom dal ještě jeden obrázek, na kterém byla louka, ten se mu taky líbil.“

Výtěžek šel tedy do Prostějova. Jaký k němu máte vztah, kromě toho, že jste tam dlouhých 28 let vykonával funkci zastupitele a 23 let rovněž radního?

„To se dá říct velmi jednoduše. V Prostějově jsem se narodil, žiju tam 56 roků a to město miluju. A vždy, když procházím jeho ulicemi, vzpomínám, co jsem tam těch 26 let vlastně dělal a vidím, že tam po mně něco zůstalo. Třeba domy, které jsme prodali lidem a oni si je opravili, to je super. To město má 45 tisíc obyvatel a je jedno z mála této velikosti, které dlouhodobě nemá žádné dluhy. Když jsem si kladl otázku, co nám v Prostějově chybí, tak určitě je škoda, že zbankrotovalo OP Prostějov, ale region se s tím vyrovnal a dnes je tam minimální nezaměstnanost. Vznikla tam spousta menších firem, je tam spousta investorů, třeba DT, výrobce výhybek, Mubea, velký zaměstnavatel z Německa. Jedním z největších problémů je ale doprava, schází tam radikálnější řešení, obchvat. To už je ale na novém zastupitelstvu, do kterého mě zvolili, ale já se už funkce zastupitele vzdal, jelikož trávím většinu času v Praze a nechtěl jsem zabírat místo někomu, kdo se mu bude věnovat plnohodnotněji. Popravdě jsem se styděl, že jsem tam nechodil.“

Když srovnáte své politické působení tady, v Poslanecké sněmovně, a na městské, potažmo krajské úrovni, v čem z lidského hlediska vidíte největší rozdíly?

„Všude je to o lidech, ale na parlamentní úrovni už víc o stranách. Na komunální, kde se všichni znají, a do určité míry i na krajské, je to vyloženě o vztazích s konkrétními lidmi. Prostějov je malé město, a tak každý ví, kdo co dělá a je tam možné se shodnout na zásadních věcech, protože se nehraje na rozdělení na pravici a levici. V nadsázce když postavíte chodník, tak pokud vede doleva, je levicový, když doprava, tak pravicový. V komunálu je to o smysluplnosti investic, o šetření, to jsou hlavní věci. Na celostátní úrovni už se politikaří. Já říkám, že přece může být dobré pravicové řešení, ale někdy i levicové řešení. Nám všichni nadávají, že nejsme ani vpravo, ani vlevo, ale my pořád dokola říkáme, že jsme tady pro všechny.“

Vaše začátky nejsou spojeny pouze s Prostějovem, ale také s Brnem, kde jste studoval Agronomickou fakultu Vysoké školy zemědělské. Jak na čas strávený v moravské metropoli vzpomínáte?

„Ano, studoval jsem v Brně, ale první rok jsem strávil v Jihlavě, kde probíhala výuka. Takže mám skvělé vzpomínky na obě města. Studentská léta patří k nejlepším. Sice jsem se na vysoké škole ženil, protože jsme čekali dítě, ale i tak mám jenom dobré vzpomínky. Chodívali jsme do hospody, na víno, Brno i Jihlavu mám rád. Nikdy nevyženu z hlavy vzpomínku na spolužáka, který si vždy koupil síťovku lahváčů, učil se na zkoušku a nikdy ji neudělal hůř než za jedna. To pro mě bylo nepochopitelné. V Jihlavě mám dnes navíc poslaneckou kancelář, takže mám vztah i k Vysočině.“

Jakkoliv to určitě není na pořadu dne, chcete po odchodu do důchodu zůstat v Praze, anebo se vrátit na Moravu? A proč?

„To je těžká otázka. V Praze mám teď přítelkyni, bydlíme tady spolu. Já bych se chtěl do svého Prostějova určitě vrátit, ale nevím, jestli bude chtít… Takže to se teprve uvidí.“

Související články

Další články