Jarka (49): Pomohla jsem bezdomovci, i když jsem se bála. Šokovalo mě, jak se mi odvděčil

Ten den byla strašná zima a k večeru už hodně přituhovalo. Když jsem nesla odpadky do popelnice, teploměr ukazoval mínus patnáct stupňů. Když jsem k ní přišla, nahlas jsem vyjekla.

Lekla jsem se

Na zemi se krčil bezdomovec. Já se těchto lidí bojím, protože nevím, jestli nejsou nebezpeční. Tenhle byl ale jiný. Vyjekl stejně jako já, hned vstal a začal se omlouvat, že sedí u mého domu. Když chtěl odejít, řekla jsem, že to je v pohodě, a vrátila jsem se domů. Pak jsem na něj občas koukala z okna. Bylo to strašně divné, nevěděla jsem, co mám dělat, a policie se mi volat nechtěla.

Bylo mi ho líto

Po hodině jsem to už nevydržela a šla jsem za ním. „Haló? Nespěte!“ mluvila jsem na něj. Nevím, co to do mě vjelo, ale pozvala jsem ho dovnitř, přitom jsem neměla absolutně žádný plán, kdyby se to zvrtlo. On se nejdřív zdráhal, ale nakonec se nechal přemluvit.

Uvařila jsem čaj a nabídla jsem mu teplé jídlo. On celou dobu mlčky seděl u topení a pozoroval mě, pak se představil jako Pavel. Když dojedl, poděkoval a loučil se se mnou. V žádném případě nepřicházelo v úvahu, aby se vrátil do toho mrazu. „Prostě přespíte tady,“ vyhrkla jsem. Co když mě okrade, nebo zabije, běhalo mi hlavou.

Nakonec jsem mu dala deku do komory, kde je válenda a haraburdí. Abych ale mohla v klidu spát, dohodli jsme se, že ho zamknu, souhlasil s tím. Noc jsem přežila, ráno jsem udělala snídani a on sliboval, že až bude moct, tak mi to vrátí.

Musela jsem mu pomoct

Pak jsme vyšli ven a já jsem se zhrozila, kolik sněhu napadlo. „Vidíte, ještě že jste byl tady,“ mrkla jsem na něj a on vzal lopatu a začal odhazovat sníh. Když mi vyprávěl, jak se kvůli koronavirové krizi ocitl bez domova a bez práce, ani jsem nedutala. Povídali jsme si dlouho a mě napadlo, že bych ho u sebe nechala ještě na oběd.

Čas utíkal, najednou se stmívalo a já jsem ho prostě vyhodit nedokázala. Ten večer jsem mu dovolila, aby se vykoupal, mezitím jsem mu vyprala oblečení a nabídla jsem se, že ho trochu ostříhám. Divila jsem se, jak prokoukl, a on mi na oplátku nanosil dřevo a pomohl mi vyměnit žárovku v chodbě. Později jsme spolu sledovali zprávy a pak jsem ho opět zamkla v komoře.

Dopadlo to tak, že jsem požádala svého bratra, aby mu dal práci, a Pavel už u mě zůstal. Ovšem teď už dveře nezamykám, protože se přestěhoval ke mně do ložnice. Tím, že jsem mu pomohla, pomohl i on mně a já jsem teď šťastná. Do takové situace se totiž může dostat kdokoliv a já mám teď partnera, který je hodný, pracovitý, a máme se rádi.

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na redakce@lifee.cz.

Tuňák mi zničil hru, tvrdí Martin ze Zrádců. Odsoudil Honzův hysterák a odhalil, jak moderátora snášeli ostatní