Jan Smetana z Branky, body, vteřiny: "Čo bolo, to bolo" Ota Černý byl uragán a poděs

Jan Smetana se společně s ostatními kolegy shoduje na tom, že Ota Černý byl obrovský příval energie. Byl to údajně velký poděs. Byl neuvěřitelně energický a byl naprosto typický svým vyjadřováním a jazykem, který používal. „Ota používal zemitou češtinu, mluvil jednoduše, jasně, bez zbytečných kudrlinek. Nebál se použít ostřejší výraz. Řekl bych, že zkrátka mluvil velmi lidově, jako klasický kladeňák a to vůbec nemyslím zle. To, co na něm skutečně obdivuji, je fakt, že upřímně miloval český sport. Dokázal se dojmout při jakémkoliv úspěchu českého sportu. Vzpomínám si, jak byl naměkko, když se naše basketbalistky v roce 2010 probojovaly do finále mistrovství světa. Byl šťastný, že to holky dokázaly.“

Honza Smetana vzpomíná na historky, které s Otou zažil, a že toho nebylo málo. „Myslím si, že mě začal mít hodně rád, když jsme se s rodinou přestěhovali do Holubic u Kladna. Ota v Holubicích kdysi natočil dokument o místním fotbalovém klubu. Jmenoval se Nekonečná hra. Ota je u nás na vesnici totální celebrita a on se sem hrozně rád jezdil dívat na všechny zápasy, takže jsme se potkávali hodně často i mimo redakci sportu v ČT. Jak jsme se do Holubic přestěhovali, cítil jsem, že mě začal brát trochu jako dobrého souseda. Ota miloval Kladno a místní okolí. Vždycky, kdykoliv jsme se potkali v práci, první, na co se ptal, bylo: jak je tam u vás, co je nového v Holubicích? Byl extrémně svůj a do poslední chvíle se zajímal, jak hráli kluci z Holubic, což bylo zvláštní, protože v Holubicích se rozhodně nehraje žádná vysoká soutěž.

vzpomínka

Byl to machr: Kolegové Bernatský a Záruba vzpomínají na nedostižného Otu Černého

V posledním roce mi docela často volal. Každý rozhovor začínal slovy Tak co, jak se máš, Jeníčku..., což bylo velmi kontrastní s tím, jaký mi občas dával kouř v práci. Zažil jsem od Oty hodně výtek, které nejsou ani publikovatelné. Když jsem něco zkazil v práci, dostal jsem takové peklo, že jsem se cítil jako malý chlapeček, co rozbil okno. Vzpomínám si, jak jsem omylem poutal na hokejový zápas, který se měl vysílat, ale špatně jsem se podíval do tabulky a na obrazovce jsem zmiňoval zápas jiných klubů. Přiběhl za mnou Ota a začal strašně řvát, že lžu celému národu. Řekl mi, že jsem sráč, a že takový tady nechce. Ve skutečnosti to byl uragán s velmi jemnou duší a měl nás strašně rád. Když jsem za ním pak přišel a poněkolikáté se omluvil, usmál se a řekl své pověstné Čo bolo, to bolo, jedeme dál“.

Známý moderátor pořadu Branky, body, vteřiny a stálice České televize se zamýšlí nad jeho žurnalistickým stylem: „Současná žurnalistika je asi už trochu jinde, ale dalším Otovým darem byla schopnost dobře se ptát. Ty otázky, které kladl coby reportér, byly jako když švihnete bičem. Rychlá otázka, na kterou bylo dotazovanému jasné, na co má odpovědět, to bylo geniální.“

Celý rozhovor Honza Smetana zakončuje velmi krásnou myšlenkou: "Vždyť tohle to je krásná smrt. Odejít ve spánku, v 77 letech a celá republika o něm mluví jenom hezky. Byl to velký machr s velkým srdcem, bude se na něj dlouho vzpomínat a je legendou."

Tuňák mi zničil hru, tvrdí Martin ze Zrádců. Odsoudil Honzův hysterák a odhalil, jak moderátora snášeli ostatní