Právě jsem se dostala k rozhovoru s přítelkyní Jaromíra Jágra Veronikou Kopřivovou. Psali jsme ZDE.
Nechci hned bezmyšlenkovitě tvrdit, zda je taková, anebo maková.
Jen si tak vycházím z toho, jak působí a jak se vyjadřuje.
(Jasně, ani já sama nepůsobila vždy jako Einstein)
Myslím si, že tato slečna (původně vyučená kadeřnice) dokonale zahrála na strunu u Jardy, na jakou měla.
Ukázala jednu z největších ženských zbraní – zranitelnost. Prostě naivitu a role chudáčka obecného.
Vlastně to je chudinka malá, která měla těžký život, a tak skončila u tyče.
„Žij dobře a podle pravidel, pak se ti splní sny a vše dobré se ti vrátí.“ Tak nějak to Jarda vidí.
Ale úplně jako vzorový model, ideálního života bych případ Veroniky nebrala.
V podstatě bych Jardovi přála štěstí, protože v zájmu naší země potřebujeme nové Jágry, aby zase zvedli reputaci našeho hokeje.
Bylo by hezké, kdyby se Jarda konečně rozhoupal a Veronika by porodila kluka.
Jen si to představte, jak vyrůstá po vzoru bible. A také pod tátovým vedením, který ho naučí pevně držet hokejku.
A kdyby se narodila holka, tak bude po mamince. A ve světě se neztratí. Snad se nebude muset ponížit, aby se mohla povýšit.
