Jak šel čas s Green Dealem? V Unii stoupá vůle po jeho reformě i díky české vládě
Po loňských volbách do Evropského parlamentu se začíná měnit pohled řady zemí EU na Green Deal, neboli „Zelenou dohodu pro Evropu“. Na ekonomickou realitu začíná narážet zejména její nejambicióznější oblast, dekarbonizace. Tato realita je v různých zemích rozdílná kvůli odlišné struktuře průmyslu a jeho energetické náročnosti a kvůli možnostem využívat obnovitelné zdroje, jež mají nahrazovat odstavované uhelné elektrárny.
Dopady dekarbonizace
Už nyní se začínají projevovat dopady dekarbonizace zvláště na automotive, energetiku a těžký průmysl, jimž se díky razantním regulacím snižuje konkurenceschopnost na světových trzích. Problém je umocněný ruskou agresí a vyvolanými náklady na zajištění energetické a národní bezpečnosti krátce poté, co odezněla covidová krize. Evropě neprospívá ani zvýšení celních sazeb s USA, prodražující unijní vývoz.
V takové situaci se složitě obhajuje nákladná transformace s dopady na mnohé firmy, domácnosti a zvláště na střední třídu. Dekarbonizační plány mohou dále zvyšovat náklady firem a domácností a narušovat sociální soudržnost. Stále hlasitěji se v Evropě ozývají hospodářské asociace, odbory se obávají zvýšené nezaměstnanosti.
Vláda Petra Fialy patří k hlavním iniciátorům reformy nejspornějších částí Zelené dohody, kterou dnes vyžaduje většina členských zemí. Jedná se hlavně o zrušení prodeje automobilů se spalovacími motory po roce 2035 a o revizi rozšíření systému emisních povolenek na pohonné hmoty, vytápění domácností a menší firmy, která má vstoupit v platnost nejdříve v roce 2027.
Spojenci pro reformu
Česká vláda získala silné spojence včetně Německa pro zrušení zákazu prodeje aut se spalovacími motory a je součástí koalice osmnácti zemí EU, požadujících reformu emisních povolenek. Tato koalice usiluje o zavedení účinnějších pojistek včetně zastropování ceny povolenek, aby nedocházelo k cenovým šokům pro spotřebitele.
Green Deal musí být zasazen do realistického rámce už jen z toho důvodu, že se stává beranidlem populistů a extremistů, nabízejících jednoduchá řešení. Od Zelené dohody nelze odstoupit bez velmi závažných důsledků, ani ji zrušit. Lze ovšem získávat spojence k revizi a zmírnění dopadů citlivých kroků.
Zejména hnutí ANO se dnes chová licoměrně, když volá po okamžitém zrušení Green Dealu, čímž zcela popírá svoje nedávná stanoviska. Připomeňme si stručnou chronologii, jak šel čas při schvalování Zelené dohody.
Kdo schválil Green Deal?
Green Deal navazuje na východiska Pařížské dohody, kterou v roce 2015 za českou vládu podepsal ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO). Smlouva byla Českou republikou ratifikována o rok později, ODS tehdy ve sněmovně hlasovala proti.
Vláda Andreje Babiše kráčela ve šlépějích premiéra Bohuslava Sobotky a dekarbonizační plány původně podporovala. Jedinou možností, kdy bylo možné z pozice vlády ambiciózní klimatické cíle vetovat, bylo hlasování Evropské rady v prosinci 2019. Vlády EU tehdy přijaly Green Deal jednomyslně a premiér Babiš, na rozdíl od Polska, nevyjednal pro české firmy a občany žádnou výjimku.
Součástí závěrů Evropské rady byl závazek klimatické neutrality na úrovni EU v roce 2050, ale i podrobný základ navazujících strategií, jak tohoto cíle dosáhnout. Veškeré navazující dokumenty jsou od té doby přijímány kvalifikovanou většinou, což představuje nejméně 55 procent členů z aspoň šestnácti členských států EU, a nejméně 65 procent jejích obyvatel. To velmi limituje vyjednávací prostor.
Vláda ANO se tehdy chlubila, že patří mezi tahouny zelené transformace. Premiér Babiš byl velkým propagátorem elektromobility, kterou vychvaloval i ve volebních materiálech. V dubnu 2020 jeho vláda schválila Národní plán čisté mobility, podle kterého by mělo v roce 2030 jezdit na českých silnicích až 500 tisíc elektromobilů. O jeho nereálnosti svědčí skutečnost, že letos jich v celé republice jezdí zhruba 44 tisíc.
Premiant dekarbonizace
Zelená dohoda se stala součástí propagandy ANO. V prosinci 2020 přijala Evropská rada rovněž jednomyslně přísnější cíl pro rok 2030 snížit emise v celé EU o 55 procent proti roku 1990. Babišův kabinet toto zpřísnění podpořil, přestože premiér na jaře 2020 vyzýval EU, aby se kvůli pandemii vzdala plánů na razantní snižování emisí skleníkových plynů.
V téže době schválila Babišova vláda právně závazný Evropský klimatický zákon, na jehož základě vznikla konkrétní legislativa v balíčku Fit for 55. Odsouhlasil ho ministr Brabec, jenž zelenou transformaci podobně jako Babiš odůvodňoval stovkami miliard korun v Modernizačním fondu. V dubnu 2021 Brabec prohlašoval, že Česko patří mezi premianty dekarbonizačních iniciativ.
O měsíc později se vrátil z jednání Evropské komise ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (ANO), který oznámil, že se vláda plně přihlásila k dekarbonizaci. „Česká republika otočila kormidlem. Já mám zelené i ponožky, jsem podporovatel obnovitelných zdrojů, děláme ústupky, jaké od České republiky nikdo nečekal.“
V červenci 2021 Evropská komise představila soubor legislativních návrhů Fit for 55. Součástí balíčku je i zákaz prodeje nových vozů se spalovacími motory po roce 2035, nebo rozšíření systému emisních povolenek z dosavadních velkých znečišťovatelů ovzduší na pohonné hmoty, vytápění domácností a menší firmy.
Babišovy veletoče
Babiš chtěl tyto návrhy před říjnovými volbami utajit a odmítal o nich diskutovat s opozicí na půdě Poslanecké sněmovny. V listopadu balíček Fit for 55 zkritizoval a ohradil se proti zákazu výroby spalovacích motorů. V lednu 2022 se naopak za Green Deal postavil a vymezil se proti prezidentu Zemanovi, navrhujícímu vystoupení ze Zelené dohody.
„To je tisíc miliard, které máme dostat hlavně na investice do vody, do lesů, do životního prostředí, do ekologizace průmyslu, což je pro nás výhodné. Uvažovat o vystoupení ze Zelené dohody není vůbec na místě,“ uvedl. Podle něj by to fakticky znamenalo vystoupení z EU.
Dnes Babiš v hysterické atmosféře před volbami tvrdí, že je Green Deal „neopravitelný“ a zrušil by ho. To je nereálné a nesmyslné už jen z toho důvodu, že obsahuje řadu rozumných prvků ochrany životního prostředí. Patří sem mimo jiné rozvoj recyklační ekonomiky, eliminace odpadu, péče o lesy, aby pohlcovaly CO₂, zadržování vody v krajině, nebo boj s mikroplasty.
Vláda Petra Fialy po volbách naskočila do rozjetého vlaku a prakticky převzala rámcové pozice vlády Andreje Babiše k balíčku Fit for 55. Výhrady opozice, že mohla přijetí legislativy v této podobě zabránit během českého předsednictví v roce 2023, jsou licoměrné. V té době se nerýsovala blokační menšina. Situace se mění postupně a reforma Green Dealu nabírá reálné kontury až v poslední době.
