Ivo Rittig nechal nehlédnout do zákulisí své práce: Odhalil své vazby na sportovce

Ivo Rittig přiznal, že bojové sporty sleduje desítky let a Oktagon považuje za velmi výjimečný projekt: „Bojovky si užívám, ale samozřejmě Oktagon na Štvanici, to je sláva, to je slavnost.“

Připomněl také, že se bojovým sportům věnoval už od roku 1992 a dlouhá léta působil hlavně v zahraničí – především v Japonsku. Byl to koneckonců právě on, kdo do Česka fenomén bojových sportů přivezl. Dle jeho slov si MMA cestu hledalo poměrně dlouho, nakonec to byl ale právě Oktagon, který dokázal českou scénu dostat na světovou úroveň. „Oktagon to pozvednul z nuly do výšin světovejch, a to se mi líbí,“ ocenil Ivo Rittig sportovní organizaci v rozhovoru pro redakci eXtra.cz.

Do klece už se nejspíše nepodívá

Sám Rittig nikdy přímo v kleci nestál, což se v blízké budoucnosti nejspíše nezmění. „Dřív jsem něco podobnýho dělal, ale to už jsem dělal dávno. Člověk má bejt s uvědoměním toho, co může dokázat. U mě sportování skončilo veslováním v osmnácti letech a to je můj asi nejvyšší sportovní výkon,“ uvedl Rittig v rozhovoru.

napadení

Hrůzný zážitek krásné moderátorky Oktagonu: Útok krvelačného psa a neskutečný strach

Kdyby si přesto mohl vybrat soupeře, jeho fantazie by směřovala spíš k legendám japonské K-1 scény. „Já jsem začínající průkopník K-1. Drželi jsme několik licencí po celým světě s mýma obchodníma partnerama a byli jsme největší partner této organizace do roku asi 2006. Tam si umím představit ty japonské sportovce, kteří jsou mezi nebem a zemí odstřelení. Ale až takovou bujnou fantazii, že bych si představil ve snu nebo 3D nějakej, tam moje ruka nedosáhne,“ řekl podnikatel.

Jeho podpora nezahrnuje finance

Rittig se vyjádřil i ke své podpoře českých bojovníků. Zdůraznil, že jeho role prý není finanční, ale spíše poradenská. „Já nesponzoruju. Já radím a starám se spíš tou radou a nějakou pomocí o jejich zázemí a o jejich další mimosportovní aktivity,“ tvrdí.

Doporučené video: Rozhovor s Jakubem Batfalským

Právě to podle něj považuje za svůj životní úkol. „To je ten můj úděl, který jsem si jednou vytknul v životě, aby zkrátka ti sportovci pak propluli do nějakého klidnějšího přístavu, když už nebudou aktivní sportovci,“ dodal nakonec, jak přesně podporu sportovců vnímá.​

Trnitá cesta Kristiny Kloubkové: Nesplněné sny, vztah s kolegou či život před kamerou