Iva Janžurová o herectví snila odmalička. Rodina ji ale zrazovala a ona často slýchávala, že je na herečku moc ošklivá. Tatínek s maminkou s ní měli úplně jiné plány – oba byli učitelé, a tak toužili vidět za katedrou i ji. Nastoupila tedy na pedagogické gymnázium, ale po maturitě se rozhodla pro DAMU.

První velkou filmovou roli ztvárnila ve filmu režiséra Karla Kachyni Kočár do Vídně. Před kamerou se osvědčila, a tak nabídky přibývaly. Herečka vynikala ve filmech i seriálech, z nichž mezi ty nejznámější patří například Petrolejové lampy, Světáci, Čtyři vraždy stačí, drahoušku, Pane, vy jste vdova!, Morgiana, Světáci, Zítra to roztočíme, drahoušku!, Co takhle dát si špenát či Výlet.

Značného úspěchu dosáhla i na divadelních prknech. Její první kroky vedly do Divadla F. X. Šaldy v Liberci, poté zamířila do Divadla na Vinohradech. V roce 1988 nastoupila do Národního divadla a angažmá získala i v Divadle Kalich.

Je držitelkou dvou Českých lvů, ceny Alfréda Radoka, ceny Thálie a v anketě TýTý vstoupila do Dvorany slávy. Na 50. ročníku filmového festivalu v Karlových Varech získala Křišťálový glóbus za celoživotní přínos kinematografii.

Osobní život Ivy Janžurové byl celkem zajímavý. Provdala se za kameramana Jana Eisnera, jejich manželství ale vydrželo jen půl roku. Rozvod byl ale velmi komplikovaný. Ačkoliv se chtěli rozvést v klidu, úřady jim to nemínily ulehčit. Museli na sebe před soudem házet špínu a tvrdit, že se nenávidí. Podruhé podobnou anabázi absolvovat nechtěla, a tak s hercem a režisérem Stanislavem Remundou, s nímž má dvě dcery, raději žila „na psí knížku“.