Trendy tagy Čauky lidi Hubnete s nami Co ste hasiči Tokio 2020

Nejnovější kauzy

Igor Timko z No Name: Přišli jsem o 150 koncertů. Zachránilo mě, že učím a nejraději studentky

Zdroj: profimedia.cz
rozhovor
Rodinná slovenská kapela No Name je slavná v celém Česku a Slovensku. O životě kapely se rozpovídal její frontman Igor Timko. Zpěvák a skladatel hovoří o smutném období, které však kapela určitě překoná, a také prozradil, čím se konkrétně on momentálně živí.

Igore, vy nejste jen muzikant, ale také pedagog. Učíte na konzervatoři i na vysoké škole, baví vás to? Jak se vám pracuje s mladými lidmi a co přesně učíte?

Učím na Státní konzervatoři v Košicích a na Akademii umění v Banské Bystrici. Všechno to jsou příbuzné předměty s tzv. hereckým zpěvem. Baví mě to neuvěřitelně. Musím však dodat, že učím ve dvojici s kolegou z NO NAME Zolim Šallaiom Jsme nadšení a zažíváme věci, které by nás jinak absolutně minuli. Jsou to nádherné impulzy a kontakt s mladými lidmi.

Je výuka zároveň koření života i vzhledem k tomu, že momentálně nemůžete koncertovat?

V rámci toho, že celá umělecká branže stojí, je naše “pedagogická činnost” odměnou za to, že jsme v životě nevsadili všechno na jednu kartu, takže pracujeme, máme slušný příjem a navíc jsme poprvé v životě doma s rodinou přes víkendy. To pro nás bylo dříve naprosto nemyslitelné. No a koření života je to naprosto brutální, jsme v jednom kuse v kontaktu s mladými studenty. Hlavně se studentkami.

Jak probíhá výuka na konzervatoři, jedete online? Jaké to pro vás je?

Na podzim se nám na konzervatoři v Košicích podařilo odučit pár hodin prezenčně. Živý kontakt je nenahraditelný. Měli jsme však už zkušenosti z jara z první vlny, takže jsme v říjnu víceméně naběhli na ověřený systém distančního vzdělávání. Dá se to, ale má to svoje limity. Vysoká škola v Bystrici jede kompletně distančně.

Kolik koncertů jste museli kvůli koroně zrušit?

Kalendář máme plný dva roky dopředu, takže jsme přišli cca o 130 - 150 koncertů. Mnoho koncertů musíme přesouvat, ale začíná to být složitější a složitější, protože s každým dalším měsícem jsou víc a víc vyčerpaní promotéři, manažeři kapel, celá umělecká branže.

Jak jsou na tom ostatní kluci z kapely? Jsou někde zaměstnaní?

Tři učíme, tři kluci jsou muzikanti na plný úvazek. Chodí nějaká pomoc od státu, zatím jsou kolegové O.K., uvidíme jak dlouho se dá „hybernovat“.

Skupina No Name je hodně slavná, stačil jste si našetřit?

Už v roce 2004 jsme, ještě jako mladí muzikanti, začali investovat vydělané peníze. Poslechli jsme zkušenější kolegy, kteří nám tvrdili, že ne vždy to půjde jako po másle, takže máme rezervu. Avšak s takovýmto výpadkem nikdo nemohl počítat.

Hodně interpretů složilo o koroně a momentální situaci píseň, nenapadlo vás to taky?

Ne. Toto podle mě není téma na píseň. Na aktuální období mi sedí citát „zbrane rinčia, múzy mlčia“.

Vaše hity slyšíme v rádiu velmi často, jak je to s tantiémy, dá se tím uživit?

Když jste autor, kterého písně zpívají mnozí interpreti, tak určitě. Pro nás ale je a vždy bude to hlavní živé koncerty.

Kapela No Name slaví 25 let, chystáte něco pro fanoušky?

Člověk míní, pánbůh mění. Všechny naše nápady jsou limitované situací s pandemií. Určitě 26. 8. 2021 bouchneme šáňo, ale zda to bude společně na nějakém koncertě, to je dnes ve hvězdách.

Běžně hrajete i několikrát týdně, jaké to je, přijít o kontakt s publikem?

Zvláštní. Muzika si žádá obecenstvo a to je momentálně nemožné. Bereme to pragmaticky, nedá se hrát, tak nehrajeme. Lidé nám píší, že už se nás nemohou dočkat, takže se těšíme na to, co přijde “po“. O to více máme času na přípravu nového alba, takže všechno špatné je k něčemu dobré.

No Name je rodinná kapela, je to výhoda, nebo nevýhoda?

Když hrajete v jedné kapele s bratry, máte jistotu, že vždy dostanete všechno, jak se říká, “z prvej”. Nikdo svoje postřehy a poznámky nefalšuje, jednoduše se bavíme v kapele tak upřímně a na rovinu, jak tomu bylo, když jsme byli v jednom dětském pokoji. Nevýhody? Buď o nich nevím, nebo je cíleně přehlížím.

Co milujete na své práci nejvíc? Potlesk, nebo vytváření písní, vzbuzování emocí...?

Ne nadarmo se říká, že největší droga je úspěch. To, když vaše písně zpívají tisíce lidí pod širým nebem, v hale, nebo v nějakém klubu, to jsou těžko popsatelné zážitky. Ten pocit, když vám tleskají za to, co jste si sami doma vymysleli, je jednoduše nepopsatelné. V principu miluji všechno, co tento způsob “práce” obnáší. Nová přátelství, kontakty, poznávání míst...

Nějaký čas moderujete v rádiu, to je docela jiná disciplína. Hledáte v tom i nějaký přínos pro sebe?

V rádiu jsem měl poprvé vlastní relaci už v roce 1998. Byl to slovenský rozhlas, študio Košice. Potom byla dlouhé roky pauza, až mně celonárodní síť regionálních rádií - HitRádio oslovila roku 2011. Každý víkend jsem vysílal Hitparádu HitRádia v jednom kuse celých 6 let. Aktuálně spolupracuji s Rádiem Impuls. Vedení rádia přišlo s originálním nápadem a sice přiblížit muziku posluchačům skrze samotné muzikanty. Pořad se jmenuje “miliónoví moderátoři”. Je nás pět moderátorů a každý z nás vždy jednou měsíčně vysílá o víkendu novou českou muzikou. Lichotivé je, že tou českou hudbou se myslí i ta slovenská. Ano, dává mi to hodně. Je to znova něco úplně jiného.

Jakou hudbu posloucháte? Pustíte si občas, jen tak, i svou hudbu?

Poslouchám všechno, co mi proletí kolem uší. Je mi to úplné jedno, moje děti milují Doriana a Greye a Psycho Rhyme, takže jsem fanouškem této muziky díky vkusu mých dětí. Mám rád Billy Ellish, nebo 21 pilots. Z klasiky bych řekl jednoznačně jméno Chopin. To je podle mě největší hitmaker, jakého zem nosila. Dovolím si tvrdit, že jeho harmonické postupy lze najít například i v tvorbě Coldplay.

Nevynechám ani jediný koncert Jarka Nohavici, když se ukáže u nás v Košicích. V muzice jsem hlava otevřená.

Který hit vaší kapely je pro vás nejvíc?

Všechny! Všechny totiž mají zásluhu na tom, že vznikl tento rozhovor.

Související články

Další články