Idol žen a gastronadšenec Lukáš Hejlík: Jak vzpomíná na natáčení Ordinace a kolik nejvíc utratil za jídlo?

Gastronadšence Lukáše Hejlíka (41) znají diváci ze seriálu Ordinace v růžové zahradě a primácké telenovely Ošklivka Katka. V roce 2015 se stal jednou z tváří Jsme v tom společně, kampaně iniciativy HateFree Culture. V Současné době je ambasadorem projektu Nakup na dobro.

Lidé vás znají ze seriálů Ošklivka Katka a Ordinace v růžové zahradě. Jak na tyto role vzpomínáte?

Vzpomínám na to hezky, protože i díky tomu můžu dělat to, co dělám dneska. Na druhou stranu jsem rád, že už jsou tyhle role za mnou. Asi bych už do podobného projektu znovu, alespoň zatím, nešel. Ale zároveň vím, že nikdy neříkej nikdy.

Kromě toho, že jste herec a moderátor, jste i autorem kulinářského cestopisu Gastromapa. Jste v kontaktu s nějakými majiteli podniků? Jak toto těžké období zvládají?

Ano. Já vlastně někdy pochybuju, jestli jsem pořád ještě herec. (smích) Ale jo, zrovna vám odpovídám těsně před tím, než budeme hrát pro veřejnost online, což je něco, jako když teď restaurace vaří do krabiček. Ale musím říct, že jsou na to super ohlasy a že to vůbec není taková z nouze ctnost, jak jsem si třeba na začátku sám myslel.

Jinak s majiteli podniků jsem v kontaktu i teď, protože chystám novou knihu. Každý bojuje, dělá, co může. Překvapilo mě, že pět šestin podniků, které jsou v záběru mého zájmu, bojuje aktivně a není na antiviru. Stojí o přízeň lidí a zůstaly v patrnosti svých zákazníků, protože to budou ti, co rozhodnou, zda podniky přežijí, až se otevře.

Překvapil vás nějaký podnik skvělým nápadem "jak přežít koronu"?

Bylo toho spousta. Musím se přiznat, že na jaře jsem příběhy sledoval víc a míra kreativity byla senzační. Stejně tak pomoc zdravotníkům. Z někoho se stal rozvozce, někdo prodával potraviny svých dodavatelů, další se transformoval a změnil koncept.

Pak byly i vtipný nápady, jako například banda čtyř restaurací se spojila a udělala drive in food festival u silnice. Bylo to tak úspěšné, že kolona aut měla tři kilometry a letos se to bude opakovat.

Jaká je situace nyní?

Je to jiné. Už na podzim bylo znát, že nadšení opadá. A teď vlastně taky.

Jídlo je vaší vášní. Neuvažoval jste o tom, že byste si otevřel i vy nějaké bistro nebo kavárnu?

Určitě ne. Čím víc o gastronomii píšu a sleduji ji, tak tím víc vím, že bych do toho nešel. Jsem hrozně rád, že mám projekty, které mě naplňují, baví a dokonce živí. Rozhodně bych o tuhle “svobodu“ nerad přišel, jenom tím, že bych měl svůj podnik. Což je něco jako uvázaná koule u nohy.

Kolik jste utratil nejvíc za jídlo?

Na své oslavě čtyřicátin jsem platil asi 80 000. Ale na druhou stranu byla to útrata za dva dny a měl jsem tam celou rodinu a kamarády.

Objednáváte si jídlo domů? Jaká je kvalita těchto jídel? Zažil jste i v rámci donáškové služby gastronomická zážitek, který vás vystřelil do nebes, jako v restauraci?

Když jsme v Praze, tak ano. Objednávám hlavně od podniků, které chci podpořit. Dělal jsem i výzvu, sestavte si deset podniků, které chcete podpořit. A ohledně zážitku.

Vzpomínám si, když na jaře Michelinská restaurace La Degustation Bohême Bourgeoise vydávala jídlo do ešusů, které pak lidé vraceli. To mi připadá jako paradox doby. Během krize je vidět, že vyhrávají restaurace, která dávají jídlo pěkně do krabiček, čímž pokrm neztrácí na kvalitě. Důležité je se adaptovat a nečekat na dobu, která už se nemůže logicky vrátit k tomu, jaká byla dřív.

Sám dokazujete, jak jsou Češi v gastronomii nápadití, trendy a odvážní. Přesto, je nějaká "díra na trhu"?

Určitě pořád u nás ještě něco není, nebo se teprve rozjíždí. Ale to všechno se blíží. Krásně je to vidět na tom, že to, co jsme dřív obdivovali v Berlíně, Londýně, Budapešti, tak u nás už pomalu je. Myslím si, že přijet do Prahy, Brna, Ostravy, Olomouce a regionálních měst může být pro cizince sakra zajímavé i právě po té food stránce.

Slyšel jste někdy narážky na to, že jako herec hodnotíte restaurační podniky? Například od kuchařů či lidí na sociálních sítích?

Ano, samozřejmě. Slyším to pořád, ale úplně tomu rozumím. Já je ve výsledku úplně zevrubně nehodnotím. Nikdy jsem se nepovažoval za recenzenta, akorát nadšenecky předávám moje zážitky dál a lidem říkám: Jo, tohle mě bavilo, tohle vyzkoušejte.

Jednou mi dokonce jeden šéfkuchař řekl: Hele, tohle je úplně jasný. To je asi, jako kdybych já chodil po divadlech a říkal, jaký to tam je, jaký bylo to představení. Tak jsem mu řekl, že vím, jak to myslíš, Pavle, ale zase na druhou stranu, kdybys viděl 1200 divadelních představení, jako já jsem zažil 1200 restaurací, tak věřím, že o tom budeš poměrně schopný plodně promluvit. Nakonec mi dal za pravdu.

Nemáte už nemoc z povolání ve smyslu, že se přistihnete při hodnocení jídla od vaší ženy či blízkých?

To je spíš otázka pro mou ženu. Ona vaří skvěle, ale vždycky, když nandavá jídlo, tak jí říkám: Ježiš, nemůžeš to nějak hezky nandat? Tak mi vždycky odpoví: Prosím tě. Nech toho, jo? Ale když ví, že to chci fotit, tak mi řekne, ať si to radši nandám sám.

Aby toho nebylo málo, tak jste se nyní stal ambasadorem nového projektu Nakup na dobro. Co vás na něm zaujalo?

S Asociací společenské odpovědnosti spolupracuji už hodně dlouho. Znám jejich aktivity, líbí se mi jejich odhodlání, s jakým to dělají. Tomuto projektu moc fandím, protože každý z nás kupuje dárky. Velmi často jenom proto, aby někomu ten dárek dal, ale nemá to žádný vedlejší účinek. Potěší to hlavně obdarovaného, alespoň v tom ideálním případě. Tohle je nicméně projekt, kde se můžete za prvé inspirovat, a to, co darujete, pomůže i dál, a to nejen českému výrobci, ale i planetě a vlastně i vám, protože jste udělali trojnásobně dobrou věc. A to mně připadá skvělý. Budu rád, když se podaří vybrat dostatek peněz v kampani, kterou jsme spustili na HitHitu.

Co byste vzkázal v této nelehké době čtenářům eXtra.cz?

Ať co nejlépe tuhle extra dobu zvládají. A pokud si přejí, aby co nejdříve skončila, tomu co nejlépe pomohli v nejlepším svědomí a odhodlání. To si moc přeju. A i přesto, že je doba složitá, tak aby byli zdraví, šťastní a veselí.

Bolestná zpověď Moniky Binias: S o 24 let mladším Petrem přišli o dítě. Bojovala i s tchyní